Článek
Na film DOOM se můžete dívat ze dvou úhlů: Pokud nejste fanouškem videohry, pak pro vás jeho první tři čtvrtiny budou nudnou (a po všech stránkách špatně natočenou) variací na VETŘELCE (dvojku). Zdůrazňuji slovo nudnou, protože psychologické napětí nefunguje a akční scény se skoro nekonají. A zbylá čtvrtina pak pro vás bude zvláštní parodií na tytéž VETŘELCE.
Pokud jsou videohry (a "Doom" především) vaše hobby, snesete úvodní nudu o trochu snáze, protože se v ní dočkáte pár narážek, které byste podle tvůrců měli ocenit: Zbraň s kódovým označením BFG, doktor jménem "Carmack", postava jménem "Duke"... Poslední čtvrtina filmu se vám pak zřejmě bude docela dost líbit, protože v ní začne být děj filmu absurdní a parodický (ať už to byl záměr nebo ne) a dojde na onu tolik omýlanou first-person-shooter sekvenci. Hrdina prostě dostane max health, pár extra životů a jde monstrům nakopat prdel. Ale ještě se služí upozornit, že ono "kopání prdele" trvá necelých 5 minut a "monstra" (v celém filmu!) jsou pouze impové, pár zombie, jeden pinky asi na 30 sekund a jeden hellknight, který ovšem vypadá jako trošku větší imp (a není ve tmě moc vidět). Děj filmu se hrou nijak moc nesouvisí, například peklo a pekelní démoni v něm vůbec nejsou.
Co se týče herců, The Rock celkem chápe jak by měl DOOM působit, aby byl zábavný, ale sám film neutáhne. Karl Urban ujde jen chvílemi a nikdo ostatní nestojí za zmínku (někteří jsou dokonce dost hrozní). Pražáci možná ocení, že marťanská základna byla částečně natáčena ubnitř bývalého mauzolea Klementa Gottwalda na Vítkově (jako HELLBOY). Ale každopádně trvám na tom, že je mnohem zábavnější dívat se dvě hodiny na to, jak někdo jiný hraje Doom 3, než koukat na film DOOM...
A protože se pekelných démonů nedočkáme v DOOMu, zaplať Pánbůh za to, že je tu pohádka ANDĚL PÁNĚ, ve které vystupuje nejen démon Bartoška, ale také čert!
Film začíná v nebi, kde se blíží Vánoce, tudíž se Ježíšek těší, že opět dostane dárky od tří mudrců. Archandělka Gabriela (Oswaldová) cvičí s nebeským sborem, Pánbůh (Jiří Bartoška) řeší rodinné problémy s Panenkou Marií (Klára Issová) a trochu pomalejší anděl Petronel (Ivan Trojan) nezvládne službu u nebeské brány a začne místo ní mastit karty s čertem Uriášem (Jiří Dvořák). Když na to Pánbůh přijde, rozhodne se je oba vytrestat: Petronel musí (v podobě chudého mnicha) na zemi a napravit zde tři hříšníky, Uriáš ho musí doprovázet.
České filmové pohádky jsou v dlouholeté krizi a ANDĚL PÁNĚ vypadal, že by mohl být výjimkou. Leckteré dialogy ve filmu jsou příjemně svěží a současné (i když se odehrává v dobách rychtářů a hrabat) a mezi Trojanem a Dvořákem to chvílemi hezky jiskří. Bohužel, většina děje se odehrává mezi lidmi a zdaleka nedosahuje absurdní rozvernosti nebeských scén. To, že se na zemi někdo do někoho zamiloval a někdo na někoho kuje pikle, prostě není moc zajímavě napsáno ani natočeno a většina scén, ve kterých nejsou Trojan a Dvořák (a je jich hodně) je o ničem (a snadno předvídatelná i pro nejmenší haranty).
Dodatečně jsem se dozvěděl, že ANDĚL PÁNĚ měl být původně televizní pohádkou, a je to na něm vidět. Navýšení rozpočtu na poslední chvíli zřejmě umožnilo domontovat do nebeských scén trikové pozadí s mraky, které působí spíše rušivě a bylo by působivější (a samozřejmě levnější) nechat v pozadí nějaké tapety s obláčky, které by ladily s papundeklovými nebeskými kulisami. Pozemské scény jsou pak natáčeny v exteriérech, které jsou nadprůměrné pro televizní počin, ale ne dost pohádkové pro celovečerní film.
Co se zcela jednoznačně naprosto nepovedlo, to je hudba Miloše Boka. Aby nedošlo k mýlce: Miloš Bok je geniální skladatel a zázračně talentovaný už od dětství. Ovšem k ANDĚLU PÁNĚ složil hudbu, která by se hodila k avantgardnímu baletu s nahými baletkami a blikajícími světly, k nově ozvučenému filmu od Ejznštejna, ale rozhodně ne k rozverné české pohádce!!! Vlastně si nepamatuji, že jakýkoliv český film za posledních 10 let měl takhle monumentální, komplikovanou a smrtelně vážnou hudbu.
Celkově vám (dospělým) ANDĚLA PÁNĚ doporučit nemůžu. Ale jsem z toho výjimečně dost smutný, protože jsou v něm některé okamžiky, připomínající, jak skvělé pohádky se u nás kdysi točily a dávající příslib, jak skvěle by se mohly točit dneska.
A teď už k pohádce pro trochu starší děti, která se jmenuje NOC S NABROUŠENOU BŘITVOU. Je to dojemná story o starším pánovi, který navštíví osamělý statek, aby brutálně vyvraždil celou zdejší rodinu, s výjimkou její nejhezčí členky, kterou si odveze ve své dodávce, aby mohl v klidu domova masturbovat s její uříznutou hlavou.
NOC S NABROUŠENOU BŘITVOU (v originále HAUTE TENSION) není horor, ale spíš taková anatomická záležitost. Půl hodiny se neděje vůbec nic (hlavní hrdinka se seznamuje s rodinou své kamarádky a jejím domem), pak přijede děda v dodávce, vytáhne břitvu a už to jede. Vzhledem k tomu, že dům stojí na samotě a je v něm jenom pět lidí (z nichž o jednom děda neví), není film nějakými úžasnými jatkami (i když se děj posléze přesune jinam a k jiným obětem!). Když už ale k nějakému zabíjení dojde, je to natočeno velmi detailně. Vidíme, jak jsou podřezávány žíly, jak jsou utrhávány hlavy, všechno hezky přes celé plátno...
Nový TEXASKÝ MASAKR se mi celkem dost líbil, ale NOC je blběji natočená, bez nadhledu a bez nápadů (pokud nepočítáme závěrečnou pointu, která je "originální", ale vlastně degraduje celý film, který jí předcházel). Masakry jsou velmi brutální, ale je jich málo a pokud se děje něco jiného než masakrování (například honičky), je to nuda. Vzpoměl jsem si, jak jsme před mnoha lety pouštěli přítelkyním brutální horory, při kterých jsme se vlastně dost nudili, ale chtěli jsme se vytáhnout, jak se budeme při krvavých scénách smát, zatímco přítelkyně budou znechucené. Pokud toužíte po něčem podobném, NOC S NABROUŠENOU BŘITVOU je tu pro vás.
Ale co zkusit nějaký jiný horor? Třeba film Jima Jarmusche ZLOMENÉ KVĚTINY, ve kterém Bill Murray hraje playboye! V 55 letech začne pochybovat o tom, jestli by se neměl konečně usadit a protože se dozví, že má údajně dvacetiletého syna, udělá si seznam svých starých lásek a vydá se na cestu za nimi.
Bill Murray je opět skvělý a opět hraje podobnou postavu jako ve ZTRACENO V PŘEKLADU a ŽIVOTĚ POD VODOU. A zřejmě opravdu hodně chce dostat Oscara. Je celkem jedno, jestli toho syna nakonec najde a jestli jeho cesta něco vyřeší. Jde o pocity!
ZTRACENO V PŘEKLADU se mi opravdu líbilo, i když to byl film s velmi pomalým tempem. ZLOMENÉ KVĚTINY mají tempo ještě mnohem pomalejší. Každou chvíli vidíme několik minut, kdy Murray někam jede, nebo někde sedí a přemýšlí. Na mne už to bylo trochu moc, ale pokud jste na takovéhle umělečtější věci...
A úplně nakonec jsem si nechal romantickou neuměleckou záležitost LÁSKA NA INZERÁT. Je to příběh dvou lidí ve středním věku (Diane Laneová, John Cusack), kteří by už nechtěli být sami a najdou jeden druhého. Oceňuji, že projednou nejsou hlavní hrdinové teenageři. Oceňuji, že oba herci jsou slušní a snaží se. Neoceňuji, že scénář nestojí za nic a příběh se odnikud nikam nevyvíjí, pouze je natahován, aby prozření obou hrdinů trvalo povinné dvě hodiny. Radši se znovu podívejte na KDYŽ HARRY POTKAL SALLY...
Ve zkratce
Pokud vám všechna ta léta připadal Star Trek tak trochu gay, měli jste pravdu!
O Star Wars platí totéž!
(Jenom o Yodovi ne. Ten je drsňák.)
I když, samozřejmě, největší drsňák je King Kong. Tady je superverze prvního plakátu.