Článek
V roce 1972 byla v Mnichově olympiáda. Komando palestinských teroristů se tehdy dostalo do olympijské vesnice a vzalo izraelské olympioniky jako rukojmí. Vydali se s nimi na letiště, kde při přestřelce většina zúčastněných zahynula. Jde jistě o významnou dějinnou událost, ale faktem zůstává, že většina Čechů (kteří v roce 1972 buď nebyli na světě nebo měli úplně jiné starosti) o ní má jen velmi povrchní povědomí (včetně mne).
Masakr v Mnichově už byl několikrát zfilmován, ale film MNICHOV není o masakru v Mnichově, nýbrž o tom, co po něm následovalo. Ještě přesněji: Film MNICHOV není o masakru v Mnichově, ale o tom, co si někteří lidé myslí, že následovalo, ale jistě to neví nikdo a pokud ano, tak to neprozradí. Film je o tom, jak těsně po tragédii Izrael sestavil několikačlennou přísně tajnou skupinu, která měla za úkol fyzicky zlikvidovat tucet vysoce postavených Palestinců, (ideologicky)zodpovědných za Mnichov. Musela jednat v přísném utajení a měla k dispozici prakticky neomezené finanční zdroje. A nebylo to žádné "Komando Delta Force", byli to víceméně normální vojáci bez nějakého speciálního výcviku.
Tohle všechno aspoň tvrdí kniha, podle které film vznikl. Ve skutečnosti není známo, zda taková skupina vůbec existovala a už vůbec se neví, kdo byl jejími členy a co přesně prováděla. Ale ví se, že mnoho Palestinských intelektuálů skutečně zemřelo při přepadeních a pumových útocích.
Fundamentální otázka, která mě po MNICHOVU napadla, zní: "Pro koho je tento film určen"? Určitě ne pro dnešní mladé diváky a další, kteří se nezajímají o historii: Ti totiž nebudou chvílemi vůbec tušit kdo je na plátně, s kým to mluví a co z jejich rozhovoru vyplývá. Film neobsahuje titulky, vysvětlující, že "ta paní u plotny je izraelská ministerská předsedkyně". MNICHOV sice naťukne zajímavé téma "Proč se vlastně Izraelci a Palestinci už po generace nemají rádi", ale tak letmým způsobem, že řadového diváka nijak netrkne potenciální zajímavost prezentované myšlenky.
Pokud naopak na MNICHOV půjde někdo, kdo se v historických událostech a osobnostech vyzná, domnívám se (zdůrazňuji: domnívám se), že mu film bude připadat příliš plytký a bez názoru. Kolem filmu vznikla jistá kontroverze, když nejeden slavný Žid a židovská organizace kritizovali Spielberga (pravděpodobně nejslavnějšího Žida po Ježíši Kristovi) za to, co natočil. Tito lidé a organizace totiž zastávají názor, že poslat ono komando bylo správné a že nikdo nemá právo soucítit s těmi, koho to komando zabilo - protože šlo přece o mstu. A tento postoj vypovídá o problematice Izrael vs. Palestina mnohem více, než celý film MNICHOV. (Pokud se k filmu také nějak vyjadřovali Palestinci, nevím o tom - oni se tolik nedostanou do amerického tisku.)
Spielberg si totiž dává velký pozor, aby nefandil ani jedné ani druhé straně a snaží se pouze "nezúčastněně pozorovat". Takže sympatizujeme s "komandem", protože jeho členové jsou přece normální lidé, kteří mají rodiny a nejsou neomylní supermani. A sympatizujeme také s palestinskými "cíli", protože také mají rodiny, klidně si žijí v různých světových metropolích a většinou jsou znázorňováni jako staří spisovatelé a filosofové na penzi. A přitom jsou to všichni vrazi, resp. strůjci vražd. Pokud tato Spielbergova nestrannost způsobila skandál v obou znepřátelených táborech, je to důkaz toho, že konflikt Palestina vs. Izrael je stále živý a těžko řešitelný - ale není to důkaz kvality filmu. Přinejmenším stejný skandál by vzbudil film o gay sexu Izraelce s Palestincem - a nemusel by mít dvě hodiny a 45 minut jako MNICHOV.
Vidím problém už v nápadu zfilmovat tento námět. Protože se díváme jen na malé období velkého nesmiřitelného boje, je pochopitelné, že hrdinové filmu nemohou dospět k nějakému řešení a že film nemůže být nějak uzavřen. Možná bylo záměrem natočit jen "jednu malou bitvu" z vleklé války, ale na rozdíl od ZACHRAŇTE VOJÍNA RYANA nejsou postavy v MNICHOVĚ dostatečně prokresleny na to, abychom k nim mohli něco cítit. Jediné možné vyznění je: Na obou stranách se děly a dějí odsouzeníhodné věci a není jasné, jak z toho ven. To ale snad musí být každému divákovi, který je aspoň mírně historicky v obraze, jasné ještě než film začne. Jiné vyznění MNICHOV mít nemohl a také ho nemá. Proč se tedy dvě a tři čtvrtě hodiny dívat na neustálé variace na tentýž motiv, který nemá (a nemůže mít) pointu nebo zakončení (kdo přežije a kdo ne, je zcela irelevantní)?
Možná proto, že Spielberg je vynikající řemeslník a natočil velmi dobrý thriller. V MNICHOVĚ je mnoho scén, ve kterých jsme svědky toho, jak operace neprobíhá podle plánu, její aktéři jsou bezradní, panikaří a chovají se lidsky - tak, jak by se člověk, který není profesionálním vrahem, v podobné situaci choval. Navíc je to skvěle nasnímané, sestříhané, ozvučené a především to má fantastickou výpravu. Nevzpomínám si na žádný jiný film posledních let, který by natolik věrně zachytil módu a atmosféru počátku 70. let. Několikrát během filmu jsem si velmi živě vzpomněl na své ranné dětství (konec 70. let), kdy se tato móda a účesy dostávaly k nám.
Je bez debaty, že i herecké výkony jsou velmi dobré. Žádná z postav nijak nevyčnívá - ani Eric Bana, se kterým strávíme nejvíce času a poznáme dokonce i jeho rodinu, nepůsobí o nic významněji než zbytek komanda. Nejzajímavějšími postavami jsou ty, které nepatří ani k jednomu ze dvou znepřátelených táborů - například Michael Lonsdale, který ze svého venkovského sídla tahá za nitky a konflikty jsou pro něj byznys.
Takže: Spielberg je pořád borec. Ale nevím, co netriviálního chtěl tímhle superprofesionálně natočeným filmem říct. A pokud jím nic říct nechtěl, je vzhledem ke své délce proklatě málo zábavný či kriminálně napínavý.
Druhá "hlavní" premiéra tohoto týdne, film WALK THE LINE, je stejně jako MNICHOV inspirována skutečnými událostmi a stejně jako MNICHOV se očekává, že dostane nějakého toho Oscara. Je to životopis zpěváka Johnnyho Cashe, v titulní roli uvidíme Joaquina Phoenixe a jako jeho životní lásku June Carterovou Reese Witherspoonovou, která je pořád hrozně roztomilá. Takhle vypadají dva hlavní představitelé:
A takhle vypadali skuteční Johnny Cash a June Carterová (oba zemřeli před několika málo lety):
S WALK THE LINE mám problém, spočívající v tom, že mě hudba Johnnyho Cashe nikdy nijak neoslovila a stavím ji někam na úroveň funku nebo dechovky. To znamená: Nemám nic proti jejím interpretům, chápu, že má své fanoušky, ale dobrovolně bych ji neposlouchal. A ve filmu WALK THE LINE je Cashových písniček opravdu spousta a vždy po pár minutách jsme svědky toho, jak stojí na pódiu a zpívá větší část nějaké (své?) písně.
Druhý problém pak vidím v tom, že film je možná přesným ztvárněním Cashova života, ale v tom případě ten život prostě nebyl příliš zajímavý. Cash na tom byl špatně, podařilo se mu prorazit jako hudebníkovi, měl pár problémů s alkoholem, láskou a rodinou, dlouho uháněl June Carterovou a nakonec ji uhnal (film končí jejich svatbou v 60. letech, více než 30 let před Cashovou smrtí).
Chápu, že pokud pro vás Cash a jeho písničky něco znamenají, budete asi dost nadšeni z filmu, který je řemeslně dobře zvládnutý (James Mangold režíroval IDENTITU nebo KATE A LEOPOLD) a Phoenix s Witherspoonovou (a několik dalších herců) v něm vlastními hlasivkami schopně imitují slavné zpěváky. A Robert Patrick (Terminátor T1000) hraje Johnnyho otce.
Návštěvu tohoto filmu bych vám tedy doporučil výhradně na základě toho, co vám osobně říká Cash a jeho hudba. Já si budu muset počkat, až někdo podobně schopný natočí s podobně schopnými herci film o Yello, Laibachu nebo Army of Lovers.
Premiéry týdne
Horor (nebo spíš brutální thriller) SAW II trpí typickými problémy většiny pokračování. Zatímco jednička byla relativně originální, ve dvojce jsou nejlepší ty scény, které jedničku kopírují. Zbytek se snaží být originální, ale nesedí dohromady s "odkazem originálu". Což je celkem logické, protože dvojka vznikla narychlo tím způsobem, že se vzal thrillerový scénář, nijak nesouvisející s filmem SAW a ten byl dodatečně upraven tak, aby se podle něj dal natočit SAW II.
A zdaleka nejhorším filmem tohoto týdne je teenagerský hudební romantický film NIKDY TO NEVZDÁVEJ, vyprávějící o tom, jak nesmělé talentované děvče nachází samo sebe a lásku na hudební škole. Je to velmi špatný film plný klišé, který vám rozhodně nedoporučuji ani pokud miujete Hilary Duffovou.
A český film CHAČIPE, polodokument o dětských domovech, jsem neviděl.
Ve zkratce...
Kompletní na letošního Oscara nominovaný krátký film BADGERED je ke stažení zde. Áááá... Badger badger badger badger... Pardon.
První viditelná změna poté, co Disney koupil studio Pixar: Disney oznámil zrušení filmu TOY STORY 3, jehož natáčení bylo v plném proudu. Bylo vydáno prohlášení, že "pokračování by měla být natáčena těmi, kteří natočili původní film". Zatím to spíš vypadá, jako by byl Disney koupen Pixarem (což je dobře)!
A skončíme s pořádnou parádou: Tento kameraman (ten vlevo) je mrtev. Proč? Protože chtěl natočit požár továrny na ohňostroje pořádně zblízka!