Hlavní obsah

FFFILM na Ještědu s hady

Novinky, František Fuka

Poměrně dost jsem si užíval Ondříčkovy filmy Šeptej i Samotáři. I v jeho Jedna ruka netleská se mi líbila atmosféra a některé scény, ale připadalo mi, že to celé nějak nesedí dohromady a o ničem to není. Ovšem jeho Grandhotel je bohužel horší než všechny tři zmíněné.

Článek

Podobně jako u předchozích Ondříčkových filmů je dosti ošidné snažit se vyprávět děj Grandhotelu. Ale zkusme to: Hlavní hrdina Fleischman žije... Vlastně ne, jinak! Přečtěte si text na téhle stránce, je to lepší. Z něj se totiž dozvíte nejen popis děje, ale také si uděláte představu o atmosféře, kterou by film měl mít a kterou bohužel nemá.

Ta synopse je napsaná moc hezky a působivě. Možná ji napsal Jaroslav Rudiš, který je autorem předlohy Grandhotelu (která byla údajně pro filmové zpracování velmi razantně upravována). Nevím. Skutečnost je ale bohužel taková, že Ondříčkův film má problémy nejen s navozením této atmosféry, ale dokonce s převyprávěním základních dějových zvratů.

Pilířem filmu má například být skutečnost, že Fleischman (Marek Taclík) má panickou hrůzu z opuštění Liberce a tomu podřizuje celý svůj život. V průběhu filmu vidíme, jak několikrát při jízdě různými dopravními prostředky zpanikaří a vyskočí z nich za jízdy, ale důvod mi zůstal utajen a kontrolními dotazy jsem si ověřil, že ani ostatní diváci z toho nepochopili, že to má symbolizovat jeho neschopnost opustit hranice Liberce (pochopíme to teprve v polovině filmu, kdy to řekne). Zajímavou se mi zdála být myšlenka použít unikátní stavbu ještědského hotelu jako metaforu pro odlidštěné vězení, ze kterého není úniku. Značná část děje se ale odehrává v ulicích a bytech v Liberci, čímž celá symbolika oné monstrózní stavby dost ztrácí na působivosti.

Mhohé postavy ve filmu mezi dvěma sousedními scénami zcela razantně mění své chování. Někdo se na někoho strašlivě naštve, zdá se, že ho každou vteřinu zabije, ale za chvíli v pohodě oba sedí vedle sebe a baví se o něčem úplně nesouvisejícím. Udobřili se mezi tím? Byla ta hádka jenom nějaká hra? Vystříhal někdo nějaké scény? Takových momentů je v Grandhotelu mnoho, ale protože jde o "pocitový film" (tohle slovní spojení začínám v souvislosti s českým filmem docela nenávidět), není jasné, kdy za to může špatná práce filmařů a kdy to má být projev šílenství hlavních hrdinů.

V Grandhotelu jsou totiž šílení úplně všichni. Jako kdyby postavy nepřipadaly tvůrcům dostatečně zajímavé, a tak dostala každá z nich do vínku nějakou náhodnou psychologickou poruchu (nebo několik). Když ale hlavní hrdina potřebuje změřit rozměry kontejneru na smetí a vleze kvůli tomu s metrem dovnitř do něj, mezi smetí, tak to v mých očích není "roztomilý excentrik" nýbrž vážně nemocný člověk, jenž při ponechání na svobodě bez trvalého dohledu pravděpodobně brzy zabije sebe nebo někoho jiného (a pokud ho má někdo rád, měl by tu lásku projevit především tím, že ho odvede k doktorovi). Nebo je to figurka z bláznivé komedie, tedy ze zcela jiného filmového žánru, než se snaží být Grandhotel.

I pokud bychom na všechno výše uvedené přistoupili a předpokládali, že Ondříček chtěl natočit něco mezi Amélií z Montmartru a Lynchem, a že to tedy úmyslně nemá logiku, musím stejně konstatovat, že se mu to nepovedlo, protože na to je potřeba zatraceně dobrý režisér. Grandhotel je překvapivě nezvládnutý i z toho nejzákladnějšího řemeslného hlediska a vůbec nepůsobí dojmem, že Ondříček už má nějaký rok po studiích a že natočil to, co v životě natočil. Ať už postavy mají být blázni, nebo jen zmátkaři, nebo složité metafory něčeho, herci jsou nuceni odříkávat strašlivě šroubované nereálné věty, které by nemohly znít působivě z úst nikoho, ať by to byl jakkoliv dobrý herec.

Aby nedošlo k mýlce: Grandhotel není svou nevydařeností směšný. Z nevydařenosti Grandhotelu jsem byl upřímně smutný, protože jsem nemohl nevidět všechen ten promarněný potenciál. Většina ze zúčastněných herců se snažila a mohla být zajímavá, kdyby měla úplně jiný scénář. Některé záběry nebo krátké scény v sobě nesly příslib poetiky a působivých emocí. A v neposlední řadě jsem si vzpomněl na předchozí Ondříčkovy filmy, ve kterých bylo těch emocí a poetiky podstatně víc, i když pravděpodobně měly značně menší rozpočet. Toho, jak dopadl Grandhotel, je zatracená škoda a pochybuji, že se tento film bude líbit někomu jinému, než pubertálním děvčatům, která jsou automaticky dojata kdykoliv se někdo pohledný nešťastně zamilovaný dívá do prázdna za doprovodu hudby J. P. Muchowa.

A protože si nedělám nárok na objektivní pravdu, tady máte pro zajímavost recenzi Mirky Spáčilové, která si v ní pravděpodobně nedělá z filmu sofistikovanou legraci "jeho vlastními zbraněmi" (jak jsem si prvních několik odstavců myslel), ale upřímně se jí líbil. A teď už k hadům.

Film Hadi v letadle měl poměrně zajímavou historii vzniku. Jeho námět vznikl původně jako sázka o to, kdo napíše debilnější "pitch" (krátký námět). Vítězem se stala věta "V letadle plném lidí se objeví stovky nebezpečných hadů". Ovšem než byla tato slibná věta zfilmována, uteklo hodně vody a hodně se změnilo.

Film měl původně režírovat asijský akční mistr Ronny Yu. Hlavní hvězdou (kromě hadů) měl bý Samuel L. Jackson. Ronny Yu byl poté "odejit" a nahradil ho David R. Ellis, který režíroval hodně špatný Cellular a ne o moc lepší Nezvratný Osud 2. Film byl dotočen v roce 2005 jako mládeži přístupný, ale díky následné šeptandě na Internetu o něj začal být takový zájem, že se tvůrci na základě těchto reakcí rozhodli dotočit do něj brutálnější scény a sprostý jazyk a udělat ho nepřístupným (přesněji řečeno "R" = do 17 let pouze v doprovodu rodičů).

Reklamní kampaň producenti založili na tom, že "Tento film je vlastně blbost jako filmy před 15-20 lety, ale my to víme, proto je cool". A je pravda, že Hadi v letadle vypadají téměř přesně jako filmy před 15-20 lety. Scénář se půl hodiny trapně snaží nějak odůvodnit, proč jsou ti hadi vlastně v tom letadle (Jackson je agent, který převáží důležitého svědka v letadle mezi normálními pasažéry, a mafián tam nainstaluje nebezpečné vydrážděné hady) a teprve ve třetině filmu ti hadi vylezou a začnou škrtit / zakusovat / trávit lidi rozličnými pubertálně vtipnými způsoby: Např. had se zakousne chlapovi na záchodě do penisu, had vleze ženské pod šaty atd. atd...

Je pravda, že podobně dementní filmy se hodně natáčely před 15-20 lety. Na druhou stranu se natáčí i dnes, některé jsou ještě podstatně dementnější a skutečnost, že tvůrci prý věděli, že točí blbost, nepovažuji za žádné výrazné plus. Přes občasné vtipné hlášky a vtipné situace (třeba ten had na penisu) výsledek opravdu není parodie nebo pocta nebo něco podobného (jako třeba Pavoučí teror), ale přesná imitace filmů z oné doby (až na to, že triky jsou digitální, byť pořád laciné). A že jde na rozdíl od ostatních podobných současných imitací o imitaci úmyslnou, to je mi srdečně jedno.

Bez Samuela L. Jacksona by šlo o naprosto nezajímavou záležitost, ale ani on není schopen svými občasnými hláškami a drsnými pohledy film pozvednout aspoň k průměru. O tom, že ani distributor neví, co si má s tímto filmem počít, svědčí skutečnost, že česká pobočka Warner Bros. měla zakázáno promítnout Hady v letadle novinářům (což se děje opravdu velmi výjimečně). Jakou logiku má takové rozhodnutí u filmu, který se vytahuje tím, že je špatný? Má tím být navozen dojem, že je extrémně špatný a proto zábavný? To ale není pravda. On je prostě jenom tak nějak "standardně blbý a ne moc zajímavý, pokud jste při něm střízliví". Dám vám dobrou radu: Místo abyste chodili do kina na Hady v letadle, pusťte si na videu svou oblíbenou seagalovku nebo schwarzeneggerovku z přelomu 80. a 90. let. Výsledek bude stejný a navíc nostalgicky zavzpomínáte na mládí / dětství.

Další premiéry týdne

Z dalších premiér jsem ještě viděl počítačem animovaný halloweenský film V tom domě straší! (Monster House), ve kterém tři děcka pátrají po tajemství strašidelného domu. Technicky vás rozhodně nezaujme a i když je jeho poslední třetina docela příjemně hororová (ale pořád mládeži přístupná!), první dvě třetiny asi zaujmou jen malé caparty. Líbilo jeho hlasové obsazení, ale u nás půjde verze s dabingem, kterou jsem neslyšel (a z dabingu dětských rolí většinou dostávám osypky).

Také má být tento čtvrtek do našich kin nasazen film "Báječná show", což je pravděpodobně toto, tj. už dávno to šlo v našich kinech i v televizi...???

A k filmu s názvem Čas raději jen zkopíruji jeho oficiální slogan: "Dívka, která začne pochybovat o lásce svého milence se podrobí plastické operaci - Kim Ki-dukova studie o lásce a plynutí času."

Ve zkratce...

TV Nova se o víkendu nezapomněla ve své reportáži zmínit o tom, že se v USA konala velká aukce rekvizit ze Star Treku a nezapomněla to teple lidsky doprovodit ilustračními záběry ze Star Wars.

Modelové otázky k přijímacím zkouškám na obor "Filmová věda" FFUK. Všimněte si, že se ani jedna netýká Michaela Baye!

Od 12. do 18. října se v kině Aero koná přehlídka filmů Davida Cronenberga a Atoma Egoyana (protože jsou oba Kanaďani), v jejímž rámci máte mj. ojedinělou možnost vidět v kině (byť pravděpodobně z DVD) můj oblíbený Cronenbergův film Příliš dokonalá podoba s Jeremy Ironsem ve dvou hlavních rolích.

V negativních politických reklamách máme ještě co dohánět. Co je nějaký zbabělý Renčův ODS klip s vymetáním pavučin proti tomuhle?!

Rozhodně si nemyslím, že "dobrý trailer" automaticky implikuje "dobrý film". Dobrý trailer naopak často vykoná medvědí službu, protože se díky němu na film tak nezřízeně těšíte, že nemůže naplnit vaše očekávání. Ale i když tohle všechno vím, na tenhle trailer se dívám poslední týden aspoň jednou denně (film u nás půjde v dubnu).

Související články

FFFILM: Marta, Pomsta, Rozchod!

V dnešním FFFILMu se budu muset uchýlit ke složité analogii s obrazárnou a obrazem, abych vám umožnil nahlédnout do své duše a abyste pochopili, proč bych...

FFFILM v nesnázích

I když se tento týdne dočkáme dokumentu z exotického Šariše, přednost musí pochopitelně dostat nejnovější film Jana Hřebejka Kráska v nesnázích.

FFFILM: Osmkrát a dost!

Dnes nás toho čeká opravdu hodně - premiéru má totiž celých osm filmů! Takže neztrácejme čas a rovnou se vrhněme na ten nejméně jednoznačný z nich:

Výběr článků

Načítám