Hlavní obsah

FFFILM FFFILM FFFILM FFFILM...

Novinky, František Fuka

"Déjá vu" znamená, že vám připadá, že už jste něco jednou viděli. "Déjá vu" znamená, že vám připadá, že už jste něco jednou viděli. "Déjá vu" znamená, že vám připadá, že už jste něco jednou viděli. Je to také název nového thrilleru Tonyho Scotta.

Článek

Na filmu Déja vu se mi velmi líbilo, že první trailer vlastně o ději neprozradil vůbec nic a diváci z něj ani netušili, že film je vlastně sci-fi. Druhý trailer již prozradil víc a já také něco prozradím v následujících odstavcích, ale pokud vám stačí slyšet "ano nebo ne", tak říkám "ano, jděte na to, je to zábavné, napínavé i trochu romantické". Pokud chcete číst podrobnosti, budete mít zkažených pár překvapení:

Prvním překvapením je samotný začátek filmu, kdy vybuchne trajekt v New Orleans a při explozi zahyne před 500 lidí. Na scénu přichází vyšetřovatel z úřadu ATF (Denzel Washington), který okamžitě ukazuje, že je profík, protože během pár minut dokáže, že šlo o teroristický útok, a najde mrtvolu ženy, kterou musel zabít ten, kdo odpálil loď.

V tu chvíli přichází ke slovu sci-fi aspekt a Val Kilmer pozval Washingtona do svého supertajného týmu, který může sledovat minulost. Přesněji řečeno, mohou sledovat jakékoliv místo v okruhu několika mil od vysílače, v podobě, jakou mělo toto místo přesně před čtyřmi dny a šesti hodinami - ani dříve, ani později. To mi přišlo jako výborný scenáristický nápad a nemohu si vzpomenout, že bych někdy viděl nebo četl něco podobného. Kilmerův tým tedy začne sledovat mrtvou ženu před čtyřmi dny (kdy byla ještě živá) a snaží se z jejího chování vyvodit, kdo ji chce zabít, kdo vyhodil do vzduchu trajekt, a kde je tento pachatel v současnosti. Je to originální myšlenka, při které navíc nedochází k žádným časoprostorovým paradoxům a ze které by se dalo velmi mnoho vytěžit.

Trochu mě ovšem zklamalo, že tvůrci z ní nevytěžili tolik, kolik jsem očekával, a někdy v půlce filmu přešli od sledování minulosti k přenášení předmětů časem a posléze k regulérnímu časovému přesunu člověka. Takže se Washington vydává do minulosti, aby zachránil (v současnosti mrtvou) dívku, do které se při sledování její minulosti na monitoru zamiloval. A přitom mimochodem zabránil zabití 500 lidí.

V tuto chvíli jsem nucen do jisté míry kapitulovat a trochu zahanbeně přiznat, že Tony Scott je natolik profesionální režisér, že mi skoro vůbec nevadilo, jaké hlouposti a nedotaženosti jsou ve scénáři, který tak hezky chytře začínal. Přesněji řečeno: Ve scénáři jsou jisté nesrovnalosti, které mohou vyvolávat dojem, že jde o nějakou velmi důmyslně skrytou druhou a třetí pointu (a například na imdb.com se o nich vedou neuvěřitelné debaty), ale po opakovaném zhlédnutí filmu a snaze o jeho podrobnou analýzu jsem přesvědčen, že jde pouze o drobnosti, které smysl nedávají a dávat nemůžou. Jsou to "slepé uličky" a mnoho paradoxů je ve filmu zcela nevyřešeno (respektive promlčeno, aniž by filmaře zajímaly).

Přesto má film skvělé napětí a tempo (i když obsahuje jedinou větší akční scénu!) a přesto je radost se na většinu herců dívat, protože to prostě jsou dobří herci a hrají i v tomto neuměleckém filmu s plným nasazením. Spousta filmařů tvrdí "Nám ale nejde o umění, my děláme jenom profesionální zábavné řemeslo". Málokdo dnes to zábavné řemeslo ovládá tak dokonale, jako Tony Scott (a Jerry Bruckheimer, který to celé produkoval, takže pochopitelně opět uvidíme hummera).

Prázdniny

Nancy Meyersová má na svém kontě vydařené romantické komedie Po čem ženy touží a Lepší pozdě nežli později, takže je s podivem, že se jí podařilo vyprodukovat (napsat a zrežírovat) takový paskvil, jako je film Prázdniny. Předesílám, že apriori nemám nic proti romantickým komediím a všechny předchozí filmy Meyeorosvé se mi líbily (dva zmíněné romantické plus Past na rodiče). Ale Prázdniny jsou opravdu zásadně nevydařené, a to už od fáze námětu.

Zápletka: Bohatá hollywoodská producentka s velkým domem a pozemkem (Cameron Diazová) a o něco méně bohatá britská novinářka s útulnou vesnickou chatkou (Kate Winsletová) se neznají a ve stejnou dobu se (každá ve své zemi) zklamou v lásce. Načež se rozhodnou, že chtějí od všeho toho vypadnou a nekazit si blížící se Vánoce truchlením, a nabídnou svůj byt k dočasné (čtrnáctidenní) výměně přes internet. A samozřejmě najdou jedna druhou a dohodnou se spolu.

Takže: Cameron Diazová přilétá do anglické vesnice, musí se ve vysokých podpatcích brodit sněhem a diví se, jak je koupelna malá. Zatímco Kate Winsletová je bez sebe z obrovského domu, plave v bazénu a užívá si velkou televizi a kolekci DVDček. A co dál? Bizarní je, že dál prakticky nic!

Je to romantická komedie, což vyžaduje, aby tam byla nějaká láska. Takže se Diazová začne kamarádit s bratrem Winsletové (Jude Law) a Winsletová s kolegou Diazové (Jack Black). Ani z jednoho ale nevyplývají žádné zajímavé zápletky nebo konflikty: Prostě se kamarádí, přemýšlejí jestli se mají dát dohromady nebo ne (když jsou z jiného světadílu) a řeší umělé problémy-neproblémy dobře situovaných dospělých žen.

Nejzajímavější jsou v Prázdninách drobnosti, které vůbec nemají žádný vztah k hlavnímu ději. Například to, že se Winsletová skamarádí se stařičkým hollywoodským scenáristou (Eli Wallach). Nebo to, že se Cameron Diazová živí stríháním filmových upoutávek. Nebo že Black je skladatel filmové hudby. Je ale doslova ohromující, jak málo se toho v tomto filmu, který má dvě hodiny a dvacet minut, stane! I pokud jste žena a chcete na Vánoce něco vyloženě romantického, tak vám se vší vážností tento týden doporučuji raději Déj vu, než Prázdniny!

Příběh zrození

Vánoce jsou skoro tady a tudíž je nejideálnější chvíle k uvedení tak vánočního filmu, jako je Příběh zrození. Nejde totiž jen tak o ledajaké zrození, nýbrž o zrození Ježíška (no není to náhoda, že se narodil zrovna na Vánoce?!). Film vypráví o přibližně ročním období života Marie, která, jak jistě víte, přišla do jiného stavu, narodil se jí Ježíš, a mezitím trochu putovala s manželem Josefem.

K nezanedbatelným plusům filmu patří jednak výborná hudba (Mychael Danna) a jednak obsazení některých rolí. Zajímavá je především Keisha Castle-Hughesová, mladá držitelka Oscara za Pána velryb, která hraje Marii, jakou byste na základě dřevěných betlémů asi neočekávali: Je jí asi 15 let a je rodiči zaslíbena mnohem staršímu Josefovi, aniž by do toho měla co mluvit. Dále je velmi dobrý Ciarán Hinds (tradiční filmový padouch) jako Herodes a tři neznámí herci, kteří hrají tři mudrce z východu (u nás známé pod uměleckým pseudonymem "tři králové") a dávají jim roztomile lidský, téměř komediální rozměr.

Problém filmu je především v tom, že mixuje některé zajímavé výše citované nápady (snahu o zlidštění, snahu o historickou reálnost) se scénami, které jsou jako z oněch tradičních betlémů pod stromečkem, nebo z filmu Ježíš (či podobné nezábavné a neumělecké propagandy). Nevěřícího nejenže nezaujmou, ale můžou mu i být k smíchu, nebo prostě nepochopí, proč ve filmu jsou.

Kdysi jsem měl k (mnohem lepšímu) Umučení Krista námitky, spočívající v tom, že film je pouze "ilustrací", která nezapůsobí na někoho, kdo zobrazované události předem nezná. Tyto výhrady platí v případě Příběhu zrození v trojnásobné míře. Děj filmu (převážně nějaká putování a rozmluvy) totiž naprosto není filmově dramatický a mnohé dlouhé epizody (Marie navštěvuje starší příbuznou, aby se přesvědčila, zda je těhotná, a z toho si něco radostného vyvodila) jsou naprosto zbytečné pro někoho, kdo tento Biblický příběh nezná a tudíž mu uniká význam těchto událostí pro příští tisíciletí (čímž mluvím například o sobě).

A taková hezká poskvrněná tečka za tímto případem: Keisha Castle-Hughesová, které je nyní 16 let, je v současné době těhotná s devatenáctiletým přítelem, se kterým chodí poslední tři roky.

Ve zkratce...

Jak jistě víte, lidé z Pixaru mají nyní vpodstatě pod kontrolou celovečerní animované filmy Disneyova studia. Díky tomu došlo k paradoxní situaci, že jsou de factto nuceni soupeřit sami se sebou, což se rozhodli řešit tím, že chtějí aby se Disneyvo studio vrátilo výhradně k tradiční ruční animaci, zatímco Pixar bude pokračovat v počítačových filmech. Zdá se, že první obětí je Chris Sanders, tvůrce Lilo Stitche, který byl odvolán ze svého nejnovějšího CGI projektu American Dog. Zajímavý článek o tom všem je zde.

Ještě smutnější zpráva z animovaného světa: Ve věku 95 let zemřel Joseph Barbera, polovina dua Hanna-Barbera, která dalo světu Méďu Béďu, Flintstoneovy, Scooby-Doo a tucty dalších postaviček.

Guillermo del Toro (Hellboy, Mimic) bude natáčet pro Warner Bros. remake Tarzana!

A na závěr: Filmeček, jehož název zde nemůžu reprodukovat, ale je supervýstižný. Tolik zásadního nedokážou jiní filmaři říci ani na stokrát větší ploše!

Související témata:

Související články

Potomci FFFILMů

Obě hlavní premiéry tohoto týdne jsou poměrně netradiční a poměrně zajímavé. Ta zajímavější z nich je drahá sci-fi, na které to ale skoro není vidět...

FFFILM Royale (with cheese)

Koncem tohoto týdne vtrhne do většiny civilizovaného světa nový James Bond ve svém novém dobrodružství. Na své si ale přijdou i ti, kteří chtějí vidět něco...

Nakoukání do FFFILMu

Do našich kin se konečně dostává film, o kterém se poslední týdny tolik mluví. Drzá komedie s drzým názvem "Borat: Nakoukání [sic] do amerycké [sic] kultůry...

Výběr článků

Načítám