Článek
Zastavme se nejdříve u obsazení filmu. Kdy jste naposled někde slyšeli nebo četli "Ian McKellen hraje opravdu špatně" nebo "Tom Hanks nestojí jako herec za nic" nebo "Alfred Molina je ostudou kapitalistické kinematografie"? Asi je to hodně dávno. Většina herců v Šifře mistra Leonarda hraje velmi dobře. Hudba Hanse Zimmera je vynikající. Režie Rona Howarda je slabší, ale není to až tak úplně jeho vina. To úplně nejhorší - to, co likviduje celý film - je scénář, který se podle mě nijak dobře zfilmovat nedal.
Film Šifra mistra Leonarda je natočen podle knihy "The Da Vinci Code", která u nás před pár lety vyšla jako "Šifra mistra Leonarda" a nedávno znovu, jako "Da Vinciho kód". Její autor, Dan Brown, napsal v roce 1998 thriller z počítačového prostředí "Digitální pevnost", který obsahoval spoustu jasně prokazatelných nesmyslů (autor si například plete bity s bajty nebo kilogramy s tunami). V případě "Da Vinciho kódu" (knihy) byl Brown chytřejší. Jeho kniha se točí kolem historie a náboženství - a jestli opravdu někdo v roce 1099 někde byl a co tam dělal, se dokazuje a vyvrací mnohem hůř, než že "ZIP" je známá šifrovací metoda. A samozřejmě, pokud naštvete křesťany, bude z toho větší povyk a publicita, než když naštvete kryptografy.
Což se povedlo a křesťané nezůstali klidnými. Někteří jsou rádi, že kniha vzbudí zájem o jeji náboženství, jiní jsou naštvaní kvůli zápletce knihy. Takže bych se o ní konečně měl zmínit. Přesněji řečeno, zmíním se o zápletce filmu, neboť knihu jsem nečetl a nehodlám na tomto stavu nic měnit. Tudíž nezapomínejte, že nijak nehodnotím kvalitu knihy a nijak nehodnotím, jak dobře byla kniha odaptována do filmové podoby. Hodnotím pouze výsledný film, který - bez ohledu na předlohu - je samostatným útvarem a měl by nějak fungovat sám od sebe.
Robert Langdon (Tom Hanks) je symbololog (vědec, zabývající se např. tím, že není hákový kříž jako hákový kříž a pěticípá hvězda jako pěticípá hvězda). Když v Paříži podepisuje svou novou knihu, kontaktuje ho policie, aby jí pomohl vyšetřit záhadnou (sebe-?)vraždu jistého starce, který je nalezen mrtvý v Louvru a kolem nějž jsou nesrozumitelné šifry (a Langdon se s ním měl onoho dne sejít). Langdon se dá dohromady s francouzkou Sophií Neveuovou (Audrey Tautouová z Amélie z Montmartru) a společně odkrývají "největší tajemství lidstva", putují po Evropě, hledají stopy a přitom jim jdou po krku různé tajné sekty, řády a policie.
Postav je ve filmu opravdu hodně - z nejdůležitějších jmenujme aspoň francouzského policistu (Jean Reno), který po našich hrdinech jde nejsveřepěji, Iana McKellena jako milionáře, který jim začne dělat společnost a dá jim cenné rady, nebo Alfreda Molinu jako člena tajné vatikánské církevní frakce, který má vraždícího albína (Paul Bettany) a nebojí se ho použít.
Knižní předloha (kterou - podotýkám znovu a naposled - jsem nečetl) je pravděpodobně velmi obsáhlá a pravděpodobně pozůstává převážně z toho, že někdo někomu něco vysvětluje (ať už jedna postava druhé, nebo autor čtenářovi). Myslím si to proto, že ve filmové verzi (který má dvě a půl hodiny) se většinu času pouze vysvětluje, vysvětluje a vysvětluje. Jedinou výjimkou je velmi krátká automobilová honička po Paříži, asi dvě rvačky a pár výstřelů (většinou mimo).
A co že se to vlastně vysvětluje? Nechci vám prozradit pointu, ale týká se to Ježíše a je to přibližně ekvivalentní třeba tomu, kdyby se zjistilo, že Ježíš se často opíjel a v opilosti pak říkal sprostá slova. Kdyby se věřící dozvěděli, že tomu tak je, začali by (podle Dana Browna) pochybovat o jeho zázračnosti a božskosti, což by znamenalo konec církevní moci a následně konec naší civilizace. Proto se Vatikán snaží zlikvidovat všechny, kteří o tom vědí, zatímco jiná sekta bojuje s tou vatikánskou sektou, přičemž ono tajemství nechce prozradit ani úplně utajit, ale prostě ho jenom tak nějak "udržovat pro další generace" (asi ji to baví).
Na obou stranách konfliktu, který pokračuje už mnoho staletí, stály slavné a mocné historické osobnosti (jednou z nich byl Leonardo Da Vinci), které porůznu ukryly stopy, ukazující cestu k místu, kde odpočívá autentický záznam Ježíšových opileckých nadávek. Je možné, že to neříkám úplně přesně, ale film je opravdu tak nabitý dalším a dalším odhalováním, že jsem měl značný problém všechny ty informace vstřebávat.
Základní problém jsem měl s tím, proč by mělo být důležité, jestli se Ježíš opíjel nebo ne (nezapomeňte, ve filmu nejde o opíjení, ale je to něco srovnatelného) a kdo všechno o tom ví. Pokud bych byl věřící a dozvěděl bych se o této "šokující skutečnosti", proč by to mělo měnit můj názor na Ježíšovu božskost a zázračnost??? Pokud bych to chtěl prozradit, proč jsem to dávno neprozradil a místo toho připravuji složité stopy, na které má někdo chytrý v budoucnosti přijít? Proč mi tak záleží na tom, abych našel ten konkrétní svitek se zápisem o opileckých nadávkách, když mi stejně nikdo nemusí věřit, že to, co na něm stojí, je pravda? A proč musím někomu, koho chci zabít, těsně předtím vysvětlovat své tajné plány?
Pokud jste "Da Vinciho kód" četli, zřejmě se mě teď chystáte utlouct argumenty a vysvětlit mi, že jsem to nepochopil a že chování všech hrdinů a historických postav má v rámci knihy svou logiku. Nevím. Ale rozhodně tato základní logika chybí filmové adaptaci.
Film se snaží působit dojmem sériózního a inteligentního díla, stojícího na pevných historických a vědeckých základech, nad kterým byste se měli zamyslet. Ale třeba hned v úvodu Langdon vyřeší jakýsi rébus na základě toho, že v číslech napsaných na podlaze odhalí Fibonacciho posloupnost. Já (na rozdíl od většiny průměrných diváků) velmi přesně vím, co je to Fibonacciho posloupnost a přesto mi při tom všem vysvětlování naprosto uniklo, jak tedy vlastně tu šifru nakonec rozluštil - "Ale to je přece Fibonacciho posloupnost. To znamená, že zkusím tahle písmena přehodit a co by mi mohlo vyjít... Mám to!" Scénář se ohání různými termíny, které znějí učeně, ale nedávají logický smysl.
Namítáte, že "Šifra mistra Leonarda" je přece fikce a tudíž nemusí dávat smysl? S tím souhlasím jen částečně. Pokud se oháním historickými skutečnostmi a existujícími postavami, mohu docházet k fiktivním závěrům, ale měl bych vycházet z reality. Jako zajímavá historická fikce by mi přišlo, kdyby například Isaac Newton napsal báseň a fiktivní hrdina fiktivní knihy by odhalil, že ta báseň má skrytý smysl, udávající polohu místa, kde je cosi ukryto. Přesně k tomu dojde v "Šifře mistra Leonarda". Ovšem s tím drobným rozdílem, že žádnou takovou báseň Isaac Newton nikdy nenapsal a Dan Brown si ji kompletně vymyslel. Cítíte ten jemný rozdíl? Ocenil bych, kdyby si Brown (respektive autor scénáře) vymyslel, že slova existující Newtonovy básně obsahují skrytý smysl, ukazující na konkrétní místo. Podstatně méně ocením, když si Brown vymyslí Newtonovu báseň a pak triumfálně odhalí její skrytý smysl - to je samozřejmě o několik řádů jednodušší.
Může vám připadat hnidopišské, že se tak zabývám logikou scénáře, ale mějte na paměti, že o tom film je. Není to akční podívaná, není to psychologická sonda do něčího života, je to pokus převyprávět dlouhatánský pseudonaučný text filmovými prostředky. Většina zúčastněných se opravdu snaží, ale přednáška zůstane přednáškou i když ji přednáší oscarový herec. Když se ve filmu mluví o tom, že "a pak, v roce X, se panovník Y rozhodl, že si vymyslí lež o tom, že Z je vlastně W" (a mluví se o tom každou chvíli), tak opravdu uvidíme výpravný historický trikový záběr panovníka Y, jak něco vymýšlí - ale nikdy ho neuslyšíme mluvit, vždy je to doprovázeno hlasem toho, na kom je zrovna v tu chvíli řada, aby vysvětloval.
Nutné krácení knihy má zřejmě za následek také to, že některé postavy ve filmu se čas od času chovají naprosto dementně a v rozporu s tím, jak se chovaly do té chvíle a o co jim jde. Například Langdon má být špičkový historik, ale když hledá hrobku jakéhosi templáře, vydává se do anglického kostela a teprve když tam dorazí, uvědomí si "Nojo, vlastně, ale tady žádné hrobky nejsou, to jsou jenom sochy ležících templářů, pojďte, jedeme jinam"... Nebo: Zaměstnanec banky je zlotřilý a chce získat předmět, který si Langdon přišel vyzvednout do bankovního sejfu (přičemž Langdon sice má klíč, ale jen velmi mlhavou představu, co si vlastně má vyzvednout). V patách je Langdonovi policie, takže bankéř Langdona kamarádsky vyvede tajnou chodbou a sklepením ven z banky, pomůže mu s nasazením vlastního života utéct mimo město, cestou mu vysvětlí všechno o onom předmětu, načež ho chce zastřelit a předmět mu ukrást. Nebylo by jaksi zásadně logičtější a méně riskantní, kdyby ho zastřelil a okradl už v tom sklepě v bance a nic mu nevysvětloval?
A velká závěrečná pointa filmu spočívá v tom, že byl mnohatunový velký unikátní objekt v relativně nedávné době dopraven na velmi frekventované místo uprostřed evropského velkoměsta a tam zakopán, aniž by si toho kdokoliv všiml. Je to efektní? Ano. Při tom odhalení hraje skvělá hudba a kamera frajersky prolétne skrz chodník pod zem, abychom viděli pointu. Ale když vás toto řešení předtím v průběhu filmu napadne a podvědomě ho zamítnete s odůvodněním "tak to být nemůže, protože by si toho někdo musel všimnout", cítíte se podvedeni...
Před nějakým rokem hrál Nicolas Cage hlavní roli ve filmu Lovci pokladů. Panoval obecný konsensus, že byl narychlo natočen, aby se něco vytlouklo z popularity knihy "Da Vinciho kód" (dějová struktura je velmi podobná, ale místo Ježíšova odkazu se aktéři honí za pokladem z dob americké občanské války). I když rozhodně nešlo o žádné veledílo, Lovci pokladů jsou lepší film, než Šifra mistra Leonarda. Nestyděli se totiž za to, že jsou nesmyslní, vysvětlování v nich bylo prokládáno akčními sekvencemi a byli podstatně kratší.
Samozřejmě, je tu ještě otázka, jak se k filmu Šifra mistra Leonarda budou stavět dvě nezanedbatelné skupiny: Čtenáři knižní předlohy a věřící. Z pochopitelných důvodů se necítím být povolaný vyjadřovat se k tomu, ale řekl bych, že to mají v Hollywoodu dobře spočítané a vědí, proč nedělali projekce pro novináře.
Což mě přivádí k jedné související zajímavosti: Minule jsem upozornil na to, že v časopise Esquire vyšla recenze tohoto filmu, která musela být vymyšlená. Na to jsem dostal několik reakcí čtenářů, kteří četli recenzi na "Šifru mistra Leonarda" v jiných českých nejmenovaných periodicích. Berte jako fakt, že žádný český novinář nemohl tento film vidět dříve než dnes. Pokud jste četli jeho recenzi v časopise, který měl uzávěrku včera nebo dříve, jde o recenzi vycucanou s prstu a můžete si na základě toho udělat o jejím autorovi obrázek.
Ve zkratce...
Zajímavý pohled na vývoj počítačových triků ve filmech.
Co říkáte na nový plakát na nového Supermana?
Trailer na Miami Vice vypadá taky zajímavě a evidentně to nebude nic jako Starsky Hutch - což je mi trochu líto.
Tak tohle zamrzí: Sony uspořádalo večírek, na kterém představilo svůj nový laptop, který umí přehrávat Blu-ray disky (což bylo předváděno na filmu Klan létajících dýk). Jeden ze zvědavých novinářů otevřel Blu-Ray mechaniku a zjistil, že uvnitř je úplně normální DVD disk. Přepálený. Od Verbatimu.
A na závěr: Robocop vs. Neo vs. bůhvíkdo další.