Článek
Ovšem to hlavní přišlo po desáté hodině, kdy svou temnou rockovou kazatelnu na více než dvě hodiny otevřel Nick Cave. Na trenčínské letiště se slavný Australan vrátil po devíti letech. Viditelně si vystoupení on i celá kapela The Bad Seeds užívali.
Lučenič a Midi Lidi svůj výběr poskládali ze tří přelomových Žbirkových alb: Nemoderný chalan, Chlapec z ulice a Zlomky poznania. Ředitel festivalu Michal Kaščák se k frontmanovi kapely Petru Markovi přidal v hitu Zlomky. Následovala nostalgicky laděná taneční párty. Marek nevynechal ani svou předělávku písničky Páčiš sa mi. Zpíval: „Páči sa mi Miro Žbirka, páčia sa mi jeho pesničky, páčia sa mi dlhé roky a popri ňom starnem pomaličky.“
Malý technický zádrhel zamluvil kytarista Laco Lučenič vzpomínkou na hit Pozri. „Přemýšlel jsem, co by se s tou písničkou ještě dalo dělat. Tehdy jsem si pohrával s elektronikou, ale nesehnal jsem elektronickou kapelu, která by mé představy dokázala zahrát. Muselo uběhnout čtyřicet roků, a pak přišli oni,“ ukázal směrem k Midi Lidi a vzápětí se pustil do teskně znějícího kytarového sóla.
Laco Lučenič při poctě Miru Žbirkovi na Pohodě.
Počasí návštěvníkům přálo: ani hic, ani zima nebo průtrže. Nick Cave & The Bad Seeds vstoupili na hlavní pódium s přesností švýcarských hodinek. Zpěvák slovensky pozdravil a rovnou spustil. Na konci první písně, která měla zvláštně useknutý konec, se s pokynutím směrem ke spoluhráčům omluvil: „Promiňte, sakra, moje chyba.“
Bylo to jediné zaváhání. Muzikanti odehráli dlouhý a emocemi naplněný koncert. Málokdo na světové hudební scéně umí přímo, a to doslova v centimetrové vzdálenosti vpálit na koncertě lidem mezi oči „breč, breč, breč!“ takovým způsobem. Je to silné, ale nebolí to.
Energie valící se lávy
Jeho zpěv se opíral o výrazné vokální trio, jeho recitace zase umocnila dojem z instrumentální nálože, která se jako rozžhavená láva valila mezi fanoušky. A to tak mocně, až se při hitu Tupelo třásly kamery přenášející záznam na velké obrazovky. V centru dění stál často jeho instrumentální mág Warren Ellis. Cave má prvotřídní kapelu, o kterou se může opřít.
Rockový básník se dotýkal mnoha dychtivých dlaní. Nechal na sebe lidi z prvních řad v „kotli“ sahat, nést se jejich pažemi nebo jim na chvíli dal mikrofon. Stejně jako na letošním pražském festivalu Metronome mimořádně kontaktní vystoupení. Hodně děkoval. A kázal: „Jestli máš trumpetu, tak do ní foukni.“
„Píseň O Children věnuji támhle tomu dítěti. Možná je to ještě dítě, možná je to jen malá osoba,“ prohlásil před baladou, která s ohledem na nešťastné události v jeho soukromém životě, kdy mu nedávno zemřel druhý syn, působila o něco tíživěji. Jinak se za klavírem usmíval, občas zavtipkoval.
Zahráli několik novinek a v závěrečné před přídavky Into My Arms, Vortex s klavírním sólem nebo uklidňující Ghosteen Speaks se nechal opět nést na rukách a z mikrofonu duněla slova: „Koho zajímá, koho zajímá, co přinese budoucnost? Matka snědla Pygmeje, Pygmej snědl opici a Miley Cyrus plave v bazénu.“
Noc na pátek pak ovládla pestrými tanečními barvami ozářená porce elektroniky od britské kapely Metronomy.