Článek
Slávu i samotnou účast v Eurovizi mu přinesla videa doma nazpívaných coverů, které zveřejňoval na začátku pandemie na TikToku. Na ostravském festivalu vystoupí hned první den, ve středu 13. července.
Jak se pro vás lišilo léto roku 2020 od letošního?
Stejně jako pro všechny ostatní je pro mě nejzásadnější rozdíl v tom, jak daleko se člověk dnes může vzdalovat od domu. Ale i na rok 2020 mám krásné vzpomínky. Bydlel jsem tehdy opět u svých rodičů, protože jsem rekonstruoval dům a velmi jsme si to užili.
Jistě ale tušíte, že kvůli pandemii se neptám…
Rozumím. Bylo to velmi horké léto a v mém životě nastala díky TikToku nová vzrušující kapitola. Videa, která jsem na této sociální síti sdílel, měla velký úspěch a zdálo se, že nic není nemožné. Ale i letošní rok je vzrušující, zdá se mi, jako bych sklízel plody své dlouhodobé práce. Hodně věcí se k lidem dostává až dnes, ale jejich základy byly položeny právě před dvěma lety.
Kdy vám začalo docházet, že TikTok nejspíš pořádně nakopne vaši hudební kariéru, kterou jste začal už dlouho předtím, než jste si založil účet?
V květnu 2020 Alicia Keys sdílela jedno z mých videí. Pamatuji si, že jsem si zřetelně uvědomoval, že se něco mění, že jsem vykročil na zajímavou cestu, která mě může zavést v podstatě kamkoliv. Tehdy sledovanost mých videí raketově rostla a noví fanoušci se nabalovali jako sněhová koule. Vývoj daleko předčil má očekávání a já si říkal, kdo ví, co se může stát dál.
Na konci roku jste byl nejsledovanějším britským umělcem na TikToku. Co to znamenalo pro váš život?
Už v létě jsem díky zajímavě rostoucím číslům sledovanosti dostával nejrůznější nabídky. Beru to tak, že různé platformy pomohly k úspěchu různým muzikantům – Shawn Mendes získal pozornost díky aplikaci Vine, Justin Bieber byl objeven na YouTube a pro mě je to TikTok. Jsem si jistý, že v poslední době vydavatelství kontaktují i mnoho dalších umělců, kterým se na této platformě daří.
Vyjednávání chvíli trvala, protože labely jsou velmi opatrné na to, do koho investují své prostředky. Čísla na TikToku jsou jedna věc, je to velká zábava a přináší člověku hodně pozornosti, ale pro další vývoj je daleko důležitější, jestli umělec chce psát písničky a koncertovat. To se vydavatelství z účtu na TikToku nedozví. Měl jsem ale štěstí a poté, co v Parlophone slyšeli písničku Space Man, smlouvu se mnou podepsali. Tahle písnička tedy pro mě byla velmi důležitá už dlouho před Eurovizí.
Písnička Space Man je inspirovaná vesmírem – vy se prý domníváte, že jste v dětství na Havaji viděl UFO. Co přesně jste viděl?
Nebylo to v dětství, ale asi jen před pěti lety. Viděl jsem něco opravdu zajímavého na obloze, ale buďme k sobě upřímní, nejspíš to byl dron. Vypadal jako hvězda, která se velmi rychle a chaoticky hýbe. I když bych UFO opravdu rád spatřil, tohle nejspíš nebyl ten případ.
Ale vaše fascinace vesmírem snad není jen překroucenou historkou?
Ne, vždy mě opravdu hodně přitahoval, vždy jsem se zajímal o mimozemšťany, cestování kosmem a podobné věci. Měl jsem rád sci-fi. Miluji Star Wars a tímto zdravím všechny nerdy světa.
Hudba byla ve vašem životě důležitá rovněž od malička?
Ano, už si ani nepamatuji, kdy to začalo. Vždy to byla vášeň a láska. Od dětství zpívám. Kdykoliv se objevila možnost – ve školce, ve sboru, doma – nenechal jsem ji proklouznout mezi prsty. Rád vzpomínám, že jsem pokaždé zpíval v autě, když mě máma někam vezla. To, že jsem svou vášeň objevil tak brzy, považuji za velkou výhodu. Neberu to na lehkou váhu, znám lidi, kteří se v dospělosti stále hledají. Mě ale zpívání bavilo vždy, i když jsem na pódiu stával v poloprázdných sálech.
Dokážete si tu radost udržet i nyní, kdy s v podstatě globálním publikem nejspíš přichází i větší tlak?
Ano, když si člověk neustále připomíná, jaké je to požehnání a je vděčný, zachová si radost i v náročnějších chvílích. A když mluvím o požehnání, nemám na mysli zdaleka jen to, že teď můžu zpívat tolika lidem, ale pořád jen prostý fakt, že můžu vůbec zpívat. Když něco milujete, milujete bez ohledu na to, co vám ona věc může dát, nebo kam vás v životě může dostat. Dává to smysl?
Jasně.
Nemám pocit, že by mi zpěv byl cokoliv dlužný – že se mu věnuji natolik, že by mi to měl nějak vracet. Ano, zpívat lidem je skvělé, ale i kdyby se mi nedařilo tak dobře, jako teď, pořád bych se usmíval od ucha k uchu.
Dojmete se přesto občas díky všem lidem, kteří nyní zpívají vaše písně spolu s vámi?
Jasně, to člověku dokáže vyrazit dech. Vzpomínám si na první koncert po lockdownu. Tehdy jsem si byl jistý jen svými sledujícími. Když jsem pak měl mít koncert na jedné londýnské střeše, rozeslal jsem fanouškům mail, že mohou přijít, pokud mají chuť. Když se otevíralo, bylo na místě jen asi dvanáct lidí. Jasně si vybavuji, jak jsem si říkal, že to nevadí, že to je přesně důkaz toho, že nikdy nevíte, co se může stát. Že sláva na internetu nemusí v opravdovém světě nic znamenat a nemůžete počítat, že se ta skvělá čísla promítnou do reality. Tak jsem zalezl do šatny, abych se rozezpíval. Když jsem vyšel na pódium, bylo úplně plno. A já byl úplně naměkko, protože se digitální rozruch zhmotnil. Najednou to bylo reálné a cítil jsem propojení s opravdovými lidmi.
A o chvíli později zpíváte na akcích jako je Platinová párty v Buckinghamském paláci u příležitosti královnina jubilea.
Je těžké to vyjádřit, ale pro Brita je něco takového největší pocta, jaké se může dočkat. Byl to trochu divný pocit, zdálo se mi, jako bych dosáhl na vrchol kariéry hned na samém začátku. Tedy na takovém novém začátku, protože mimo pozornost médií už hudbu dělám docela dlouho.
Jak jste tento velkolepý koncert prožíval?
Bylo to úchvatné, povídal jsem si s dalšími umělci a někteří z nich jsou opravdové legendy, třeba Nile Rodgers nebo třeba Alicia Keys, která pro mě byla tak důležitá. A i oni, kteří za sebou mají koncerty a úspěchy, o kterých já mohu jen snít a budu šťastný, pokud se mi povede aspoň zlomek z toho, co dokázali, byli poctěni a cítili příjemnou nervozitu a radost, že tam mohou být.
Nejspíš se vám nyní díky TikToku a následnému úspěchu v Eurovizi, kde se vám podařilo okouzlit publikum z různých zemí, otevřel svět velkých příležitostí. Jak s nimi nakládáte?
Na hudební průmysl se dívám jako na velký zámek. Mám pocit, že od dob zpívání ve sboru do léta 2020, jsem stál před jeho padacím mostem. Roky jsem hledal různé cesty dovnitř. Když se konečně ten most spustil a já prošel, zjistil jsem, že jsem jen v předsálí. Za ním je mnoho komnat a může trvat celý život, než je prozkoumám. Chci tím říct asi to, že když se dostanete dovnitř, nejste nutně šťastnější nebo lepší. Pořád je kam pokračovat. Právě proto je podle mě cílem najít štěstí a vděk v jakémkoliv bodě vaší kariéry. To je asi hodně nudná a otravná odpověď, že?
Ani ne, spíš mě zajímá, jak jste k tak moudrému přístupu dospěl?
Řekla jste moudrému? To mě opravdu pobavilo. Nevím, asi je to tím, že už se kolem hudby chvíli pohybuji. Vlastně jsem rád, že se mi dařilo nacházet rovnováhu už dřív, než se stalo všechno tohle, protože hudební průmysl je hodně rychlý a dokáže být neuvěřitelně útočný vůči vaší duševní rovnováze. Když na to člověk není připravený, může být dost náročné neztratit sám sebe.
Co byste poradil mladým umělcům?
Nenechte se příliš pohltit svým cílem. Souvisí to s tím, co jsem už říkal – nemyslete si, že když se dostanete do nějakého vytyčeného bodu, všechno se vyřeší. Kdybyste se v tom vysněném cíli zastavili, stejně vás všichni předběhnou. Buďte otevřený všemu, co se nabízí a nenuťte se k věcem, které vám úplně nesedí. Následujte radost a své srdce. To aspoň dobře funguje mně.
Ještě mi povězte poslední věc. Letos jste už vystupoval na stadiónu ve Wembley. Vy jste se ale podílel i na jeho stavbě. Co přesně jste tam vybudoval?
Pokládali jsme tam s tátou takovou stříbrnou podlahu v části, kde jsou kanceláře. Na tak velké zakázce jsme pracovali zcela výjimečně, obvykle jsme většinou lidem pomáhali vytvořit chodníčky v zahradě nebo příjezdové cesty k domům. Najednou zde bylo mnoho pravidel, člověk musel nosit ochranné pomůcky a mít speciální kartičku jen aby se dostal dovnitř. Bylo to jiné než práce na venkově, jakou jsme znali a taky to byla poslední zakázka, na které jsem s tátou dělal. Pak jsem si otevřel veganskou kavárnu.
