Článek
V porotě zasedne známý islandský spisovatel, básník i textař Björk Sjón Sigurdsson. Jak se vám podařilo jej získat?
Sjón spolupracoval také s řadou filmařů, například s Larsem von Trierem na filmu Tanec v temnotách. O jeho účast v porotě jsme usilovali již v minulých letech, již tehdy jsme jej oslovili a jeho reakce byla vřelá, byť až do letoška elegantně odmítal.
Finanční krize se nás samozřejmě dotkla, ale naštěstí ne tak výrazně jako některých kulturních akcí, které musely zamrznout nebo snižovat úroveň.
Festival ho zajímal kvůli jeho nekonvenčnosti a také kvůli tomu, že představuje neznámé, „emerging“ filmaře, u kterých tak trochu sázíte na to, že se v budoucnu stanou režisérskými hvězdami. A ten risk se mu líbil.
Co dodat…? Nám se zase líbilo, že on si vybral nás zhruba pro to samé, proč jsme jej oslovili my, totiž – že je originální a vlivnou osobností, o níž můžete bez zábran říct, že je „fresh“.
Festival také letos nabídne kromě studentských prací české i zahraniční celovečerní debuty. Které si nenechat ujít?
Co se týče soutěže, chtěli jsme se vymezit tradičním festivalovým výběrům, zvolili jsme i obvykle obcházené filmy komerční i žánrové a přitom filmařsky poutavé. Za zmínku stojí francouzský film Black, v němž hlavní roli hraje rapper Jean Gab'1, jeden z nejdrsnějších francouzských hiphoperů. Film teď běží v těch nejdivnějších pařížských kinech, je výlučný a tím přitažlivý.
Na slavnostním zakončení uvedeme zase třeba film Funny People režiséra Judda Apatowa. Tento film dokáže skvěle uhrát vážnou notu a přitom zůstat vtipný – ostatně celý je věnován fenoménu Stand-Up Comedy.
Mezi českými debuty – rozhodli jsme se debutujícím českým autorům vystavit „vysvědčení“ za loňský rok – se objeví Česká RAPublika, Děti noci, Normal nebo Babička.
Dramaturgickým překvapením je retrospektiva filmové a televizní tvorby dnes již kultovního divadelního režiséra Petra Lébla. Proč jste zvolili právě tohle téma?
Programový ředitel festivalu Jakub Felcman kdysi procházel archívy České televize a zjistil, že je tam obrovská kolekce skoro třiceti snímků tohoto slavného divadelního režiséra a uměleckého ředitele Divadla Na zábradlí. Váže se na to zajímavý příběh: Petr Lébl byl dvakrát nebo třikrát odmítnut na přijímačkách na FAMU pro nedostatek talentu.
A díky Čestmíru Kopeckému, který mu umožnil tvořit v televizi, vznikla celá řada filmovo-inscenačních děl, z nichž je asi nejproslulejší Studio Kroměříž. Lébl je pro dnešní generaci stále aktuální, byť jeho jméno mladší generace znát nemusí. Každopádně ale platí, že i starší generace jej zná hlavně jako divadelníka. My jej ovšem chceme – se vší vážností – představit hlavně jako fenomenálního filmaře.
Novinkou je sekce Blaxploitation Night. Co nabídne?
Vlastně není novinkou – každý rok věnujeme páteční celonoční projekci nějakému filmově-popkulturnímu tématu. Předloni jsme uvedli tarantinovskou přehlídku, v loni hongkongské mafiánské filmy. „Blaxploitation“ označuje vlnu angažovaného černošského filmu, která v 70. letech otřásla nezávislou americkou kinematografií.
Tyhle filmy jsou specifické bizarními dialogy a dějovými zápletkami i tím, že obsahují dost nahotin, vizuální vulgarity, lascivnosti a brutality. A samozřejmě jsou plné černochů. Jedním z nich je Foxy Brown s Pam Grierovou, která hrála ve filmu Jackie Brown, a je to vlastně předloha Tarantinova filmu.
FFF uvádí filmy nadějným mladým tvůrcům stejně jako jim pootvírá dveře do světa. Svou novou roli si na výbornou vyzkoušel snímkem Bába režisérky Zuzany Špidlové, který doporučil Laurentu Jacobovi, řediteli studentské sekce Cinéfondation na festivalu v Cannes. Tam nakonec i vyhrál.
S nadsázkou by se dalo říct, že v úspěchu Báby má prsty i Fresh Film Fest. Naší dlouhodobou strategií je zahraničním festivalům doporučovat zajímavá díla. Festival tak plní svou primární funkci – pomáhat mladým tvůrců, aby se zviditelňovali. S tím byl i Fresh zakládán, aby dělal profesionální most mezi studentem a zahraničním festivalem, v budoucnu i producenty. V tom nám dala Bába energetický kopanec, protože jsme viděli konkrétní výsledek.
Novinkou je, že jsme založili prodejní divizi a snažíme se filmy jako Bába, Zaříkávačky, Anatomie gagu nebo Česká RAPpublika nabízet. Pro nás je to zatím pole neprobádané, je to však další krok, jak s filmy pracovat.
Na to, abyste mohli nadále filmový trh prozkoumávat a festival rozvíjet, jsou třeba finance. Do jaké míry se FFF dotkla finanční krize?
Finanční krize se nás samozřejmě dotkla, ale naštěstí ne tak výrazně, jak se dotkla některých kulturních akcí, které musely zamrznout nebo snižovat úroveň. My jsme k tomu přistoupit nemuseli, protože máme pár, doslova pár, soukromých zdrojů, jednoho mecenáše a pak finance převážně státní, z různých zahraničních nadací a fondu EU.
Obecně je ale situace nepříznivá, protože mnozí – včetně návštěvníků festivalů – vnímají kulturu jako zbytnou věc; to znamená nejdřív se musí člověk najíst, obléct, zaplatit nájem, a pokud jsou tyhle hodnoty splněny, pak se může zabývat duchovními hodnotami.
Mám obavy, že prognózy nevypadají nejlíp a kulturní aktivity pocítily teprve začátek dopadu finanční krize. Krušno bude asi příští rok.