Článek
Ovlivnila nějak pandemie zájem producentů uvést na letošním ročníku, kdy nebylo jisté, zda bude prezenčně, nebo online, své filmy?
Vzhledem k tomu, že ta situace už trvá dlouho, si všichni vlastně už zvykli na to, že se většina filmového dění, včetně festivalů, přesunula do online prostoru. Takže myslím, že naopak byla pro filmaře skvělá představa, že kromě toho budou mít diváci šanci vidět jejich filmy i v kině.
Od začátku jsme totiž chtěli udělat festival tak, že filmy budou dostupné online, a zároveň dát možnost divákům zajít na ně do kina. Důležité pro všechny bylo, že budeme mít k dispozici online platformu, která je zabezpečená proti stahování, a že jsme festival s historií. Tímhle spojením vznikl nový formát festivalu a uvidíme, jak si povede.
Projevil se lockdown na domácí tvorbě?
Samozřejmě, jako všude ve světě. I my víme o projektech, které se nepodařilo kvůli omezením natočit, a těšili jsme se na ně. Ale trochu se bojím, že vzhledem k tomu, že notnou část programu tvoří filmy, které se točily ještě těsně před prvním lockdownem a během loňska se dokončovaly, možná ta větší díra vznikla teprve pak, protože se také mnohem méně projektů připravovalo. Uvidíme příští rok.
Hlavní program festivalu tvoří mezinárodní soutěž. Co letos nabídne?
My si každý rok opravdu zakládáme na tom, aby to byl hodně různorodý výběr, pestrý co do žánrů i témat. Diváci v něm i letos najdou komedie, dramata, thrillery, muzikály i velmi originální a odvážné formáty filmů.
Zase to je směs snímků, které bodovaly už během roku na spoustě dalších festivalů, jako například vítěz posledních Cannes Bojím se zapomenout tvou tvář.
Některé se dokonce staly fenoménem Instagramu, třeba 2 ještěrky. Letos jsme do mezinárodní soutěže poprvé přibrali i 3D animace, tedy filmy sice animované, ale s klasickým prostorem a postavami, jak s nimi pracuje i hraný film.
Celkem mezinárodní soutěž představí třicet sedm filmů z devětadvaceti zemí světa. Rozdělili jsme je do šesti programových bloků a je mezi nimi opět také domácí zástupce, držitel Českého lva, snímek Anatomie českého odpoledne.
Novinkou je sekce ultrakrátkých filmů. Co vedlo k jejímu vzniku?
Vtipné krátké filmy, které mají jen pár minut, jsou dlouhodobě skoro žánr sám pro sebe. Když byl festival jen v kinech, nedařilo se nám pro ně často najít správný prostor. A právě rozšíření i do onlinu nám umožnilo pro ně ten správný prostor najít, protože zrovna jim tenhle formát moc sluší. Tuto soutěž diváci v kinech neuvidí. O tom, který z nich je letos nejlepší, ale rozhodnou hlasováním na platformě KVIFF.tv, kde bude online verze festivalu zdarma k dispozici.
Karel Spěšný
Sekce 5x Jenovéfa uvádí filmy s herečkou Jenovéfou Bokovou. Je hodně českých herců, kteří by mohli sestavit vlastní sekci z krátkých filmů?
Teď mě žádný další nenapadá… Nicméně v některých jiných zemích, namátkou třeba ve Francii nebo Švédsku, se docela často setkáváme s tím, že někteří herci se velmi pravidelně objevují i v několika krátkých filmech ročně.
Případ Jenovéfy Bokové je ale trochu speciální. Opakovaně se objevovala v nejzajímavějších domácích krátkých filmech posledních let. Naposledy loni ve filmu Jiří pes uprchlík, který získal na loňských Pragueshorts Cenu diváků. Připadalo nám zajímavé na to upozornit, dát ty filmy k sobě a nabídnout je divákům.
Rumunský režisér Radu Jude, který má vlastní sekci, je respektovaný a oceňovaný tvůrce celovečerních hraných filmů. Na co se zaměřuje v těch krátkých?
Radu Jude je zajímavý a inspirativní tím, že patří k režisérům, kteří netočili krátké filmy jen na začátku své kariéry, ale stále se k nim vracejí. Prostě když má látku na celovečerní film, natočí celovečerní film, když na krátký, natočí krátký. Důležité je pro něj najít pro každý příběh formu, která je nejvhodnější. A v tomhle přístupu je podle nás velká autorská svoboda a nezávislost. Asi tudíž není náhoda, že Radu Jude patří právě svou trochu jízlivou a hravou nepředvídatelností k nejoceňovanějším režisérům současnosti.
Na co ještě diváky letos pozvete?
Kromě Mezinárodní a Národní soutěže určitě také na poprvé soutěžní sekci Labo, s filmy, které se soustředí víc na vnímání a jiné divácké zážitky než na vyprávění příběhu. Nemůžu nezmínit tradiční nálož půlnočního programu Brutal Relax Show, dost neobvyklé hudební filmy v kolekci Full Moon Selection, připravené se stejnojmenným magazínem, a pro fanoušky komedií celý program věnovaný jen jim, Live forever!
No a jako připomenutí, jak bizarní období jsme právě prožili, určitě i mikroseriál Jiřího Mádla, který chtěl loni na jaře natočit romantický film o jednom složitém vztahu a musel do něj obsadit zubní kartáčky.