Michal Thomes, šéf Rock for People: Nechceme dělat jednožánrový festival

Kolik generací diváků se už na vašem festivalu vystřídalo?

Myslím si, že v posledních letech na něj dorazila třetí generace. Návštěvníci ve věku mých dětí s sebou začínají brát své děti.

Zohledňujete to při přípravě programu?

Máme to na zřeteli neustále. Je mi naprosto jasné, že já sám už nemůžu vymýšlet program pro někoho, kdo je o dvě generace mladší. Obklopil jsem se proto mladými lidmi, kteří mají k současné hudební scéně blíže. Beru na zřetel jejich hudební názory a tipy. Právo veta, které v zásadě při přípravě programu mám, přitom v podstatě nevyužívám.

Zajímavé je, že Rock for People nepodlehl nástupu nového mainstreamu, kterým je hip hop. Je to záměr?

Není, hip hopu se v programu nebráníme. Nechceme ale dělat jednožánrový festival. Pro mě osobně přitom například v loňském roce bylo jedním z nejlepších na festivalu vystoupení českého rapera MC Geye. Zastupuje žánr, k němuž mám výhrady stran póz nebo opakování se, přesto pro mě byl zjevením v tom nejlepším smyslu slova. Mám rád, když je v jednom stylu přesah nebo posun, a on to splňoval.

Hip hop má ve svém rejstříku i Američan Machine Gun Kelly, který byl loni jednou z hlavních hvězd festivalu. Mnozí návštěvníci ho ale kritizovali kvůli jeho údajné aroganci, která provázela jeho set. Jak na takové věci reagujete?

Publikum Rock for People je obecně velice tolerantní. Je nicméně pravda, že po koncertě Machine Guna Kellyho se rozdělilo na dvě půlky. Jedna byla nadšená, druhá lehce zklamaná. Já ten koncert viděl a stal jsem se jedním z mála představitelů neutrální zóny.

Nepohoršoval mě, aroganci jsem moc nevnímal, a když už jsem ji zaregistroval, chápal jsem ji jako součást show. Celá ta věc zůstala na sociálních sítích a v diskusích mezi účastníky festivalu.

V roce 2000 hráli na Rock for People američtí Bloodhound Gang. V té době frčeli, byli hlavní hvězdou ročníku, ale na pódiu i mimo ně byli neuvěřitelně arogantní. Vnímal jsem to až jako pohrdání naším publikem, chovali se, jako by přijeli někam do pralesa. Tenkrát mi vadilo, že jsme je na festival vzali. Kdyby dnes udělali reunion, už bych je asi nechtěl. Machine Guna Kellyho naopak vezmu zase rád.

Před lety se dělala na Rock for People anketa o tom, koho by návštěvníci chtěli vidět. Vyhrály americké kapely z devadesátých let. Dopadla by nová anketa stejně?

Našich fanoušků se v anketě ptáme každoročně, protože nám na jejich názoru záleží. V obecné rovině platí, že největší současné rockové hvězdy mají kořeny v devadesátých letech.

Je naopak velký nedostatek novodobých hvězd, protože jich do té podoby ještě mnoho nedorostlo. My nicméně novodobou hvězdu v letošním programu máme. Je to britská kapela Bring Me The Horizon, která je čerstvou držitelkou Brit Awards. Jsem si jist, že svým významem, produkcí i tvorbou patří mezi globální hvězdy.

Letošní ročník Rock for People potrvá čtyři dny, což pro vás znamenalo sehnat nejméně čtyři světové programové taháky. Nebylo by jednodušší stáhnout akci do dvou dnů a mít ji plnou zvučných jmen?

Klasikou posledních ročníků Rock for People je to, že začneme plánovat třídenní festival a skončíme na čtyřech dnech. Za pochodu se nám obvykle naskytne možnost mít někoho zajímavého, kdo ale má volný termín mimo ty tři dny, které jsme si naplánovali. A tak do programu prostě jeden přidáme.

Pro mě osobně by návštěva jiného čtyřdenního festivalu byla asi dlouhá. Připouštím, že optimální jsou tři dny, ačkoli už nejsem typický návštěvník svého festivalu. U našich fanoušků se ale nesetkáváme s nevolí, naopak. Čtyři dny skvělé hudby jsou zajímavější než tři.

Kdo letos protažení programu do čtyř dnů způsobil?

Chtěli jsme udělat skromnější první den, vlastně jen půlden. Jakmile ale přišla možnost mít The Prodigy, Bad Omens a Coreyho Taylora, frontmana skupiny Slipknot se sólovým projektem, narodil se čtvrtý regulérní festivalový den.

Loni proběhl úspěšný ročník. Bylo vyprodáno, lidé si program pochvalovali. Bylo těžké je letos nezklamat?

Ano, bylo. Po covidu chtěli koncertovat úplně všichni a v roce 2022 byly letní festivaly na celém světě nabité velkými a zajímavými jmény. Všude to zafungovalo a všichni na to v euforii navázali i v roce 2023.

Přišel ale rok 2024 a ukázalo se, že velkých jmen na festivaly tolik nevyjede, protože mnozí umělci začali realizovat své další plány včetně natáčení desek nebo odpočinku. Mezi pořadateli tím pádem nastala bitva o programové taháky.

Už jsem slyšel, že v letošním roce máme úsporný program. To ale s velkou vehemencí odmítám, protože rozpočet je stejný, jako byl loni. Nemáme jen dvě velmi drahé kapely, jimiž byli loni Slipknot a Muse, ale větší množství dost drahých umělců. Na mysli mám The Prodigy, Parkway Drive, Sum 41, Avril Lavigne, Yungbluda nebo Pendulum.

Letos podle trendů prodejů opět aspirujeme na největší ročník, některé kategorie nebo páteční vstupenky jsou již vyprodané.

Co diváky na festivalu překvapí?

Druhá velká scéna. Společnost T-Servis pořídila největší pódium v České republice a premiéru bude mít právě na Rock for People. Bude to béčková scéna a budou na ní i mnohé velké kapely. Stávalo se nám totiž, že v minulých letech některé nechtěly na béčkové scéně hrát právě kvůli jejím menším rozměrům.

Hlavní scénu si opět půjčujeme z Německa. Jmenuje se Fat Lady a je opravdu monstrózní. Je to jedna z největších scén, kterou lze v Evropě sehnat. Přitom k dispozici jsou pouze tři. Troufnu si říct, že žádný jiný český festival tak velké pódium nemá.

Loni se velká kritika snesla na ceny jídla. Leckdy stála porce více než dvě stě korun. Bude to tak i letos?

Na festivalu je každý produkt, který si člověk koupí, dražší už jen proto, že se na něj musí přivézt suroviny a jídlo se připravuje v neběžných podmínkách. Drahé jsou i pracovní síly, které se o stravu starají. Připlácí se jim třeba za to, že spí ve stanu, nemají obvyklé hygienické zázemí a podobně. To všechno ceny zvyšuje.

My se je ale snažíme držet v normálních mezích. Stánkařům je dokonce doporučujeme, protože nechceme být festival, na kterém ceny za jídlo překročí neúnosnou hranici. Nechceme, aby byly jako v lepší pražské restauraci. Finální ceny občerstvení jsou však i přes naše doporučení na samotných prodejcích.

Existuje interpret, kterého byste rád na festival někdy dostal?

Potěšením by pro mě bylo, kdybychom mohli přivítat Red Hot Chili Peppers nebo System of A Down. Jsou to pro mě dvě velké mety. Kdybyste mi stejnou otázku položil v roce 2015, odpověděl bych stejně, ale považoval bych to téměř za sci-fi.

Poté, co jsme na Rock for People měli Green Day, Slipknot nebo Muse, což neslo náročnou organizaci s mnoha kamiony, desítkami autobusů a týmy čítajícími více než sto lidí, už to tak nereálné není.

Druhou věcí je ale jejich dostupnost. Jsme festival v malé zemi a finanční nabídky, které tyhle kapely dostávají od pořadatelů z ekonomicky silnějších států, jsou pro nás těžko dostižné. Třeba to ale jednou vyjde.