Legendární trutnovský festival se vrací do „starých lovišť“

Je to rodinný podnik. V hlavní místnosti domku na okraji Trutnova lezou po zemi děti. Před domem stojí staré obytné auto zakladatele trutnovského festivalu Martina Věcheta, které je – jak sám říká – jeho pojízdnou kanceláří. Eva Navrátilová telefonuje zrovna nějaké kapele, Marta Věchetová řeší, že přijede odpoledne hlavní stánkař přes nápoje. Věchet nás vítá a na rodinnou atmosféru přípravného výboru festivalu je hrdý. Mává rukama kolem sebe a říká: „Tady to všechno vzniká.“

„Náš festival z Bojiště vytvořil kultovní místo. Tady vznikl ten magický festivalový duch, který – jak se ukázalo – byl přenositelný do Brna. A teď zase jde s námi zpátky,“ říká Věchet k návratu.

Bojiště, to je pro nás 33 let života a spousta zážitků, shoduje se pořadatelský tým.

„Hrály tady kapely Faith No More, Iggy Pop, The Prodigy, Patti Smith, ale nejsilnějším zážitkem za všechny ty roky pro mne byla vystoupení Waldemara Matušky, Evy Pilarové, Marty Kubišové a herce Pierrea Briceho, který ztvárnil roli Vinnetoua,“ vzpomíná. „Lidi pod pódiem brečeli, jásali, křičeli,“ říká. Tou dobou na festival pravidelně jezdíval i Václav Havel.

Věchet předtím, než nás vezme na obhlídku staronového areálu, mluví o obavách, které dnes mají snad všichni organizátoři kulturních akcí: „Jezdíme všude možně, po festivalech, koncertech a všude pozorujeme, že je mnohem méně lidí.“

S žádným návštěvnickým zázrakem tedy letos na Bojišti nepočítá: „Úspěch bude, když všechno skvěle proběhne, lidi budou šťastní a budou se radovat, že jsme zase na tom starém, osvědčeném místě. Bude to silná nostalgie.“

Z Brna, kde by klidně s festivalem zůstal, odešli proto, že „úžasný areál, který tam ležel ladem od druhé světové války, se rozhodla nová vládnoucí koalice v Brně rozkopat“.

Místo v Pisárkách zvané Na Střelnici bylo podle něj úžasné. „Brno mohlo mít skvělý areál, který mu schází, přírodní kulturní areál. Tam mohl být přírodní prostor pro divadla, příměstské tábory, folklorní slavnosti. Bylo nám slibováno, že jak dojde k rekonstrukci, tak se s námi bude počítat. Ale změnila se koalice a všechno bylo jinak,“ konstatuje.

V Trutnově se ve stejné době změnil po dlouhých letech starosta, který organizátorům nejstaršího festivalu v tuzemsku řekl, že by byl rád, kdyby se zase vrátili zpátky. „Tak se letos vracíme do starých lovišť,“ říká Věchet svojí oblíbenou indiánskou terminologií.

Kde se vzala, proč tak rádi tito pořadatelé popisují svůj festival indiánskými výrazy? „Vyplynulo to přirozeně. Když nás naháněli v osmdesátých letech, v letech 1984 a 1987, návštěvníci pronikali z estébáckého obklíčení. Byly to stezky jak za dob indiánských stopařů. A ti lidé byli spolubojovníci. Bojovali jsme s jasným nepřítelem, který nám bránil dělat, co jsme chtěli,“ říká Věchet s tím, že ví, že novináři musí občas „tu jejich indiánštinu překládat“.

„My v tom žijeme, vyrůstali jsme s Rychlými šípy, Vinnetouem, Chartou 77, v undergroundu. To jsou naše kořeny, odtud vycházíme. A to se celé přeneslo do ducha festivalu. Jsme za to rádi, duchovní odkaz je pro nás z celého toho setkání ta nejpodstatnější věc,“ míní.

Jak se za sedm let areál na Bojišti změnil? „Nové lavičky, trošku méně místa na sezení, více na tančení,“ říká Marta Věchetová. Ale zmenšily se okolní louky.

„Dřív tady byla druhá venkovní scéna a undergroundový stan až támhle za kopcem. Ale už nás dobíhají rozhodnutí předchozího starosty, který se svým zastupitelstvem louky až dozadu všechny vyčlenil do průmyslové a komerční zóny. Dnes už je vlastní noví majitelé, kteří zde chtějí stavět supermarkety. Tak jsme byli nuceni obě scény spojit a na loukách za plotem už se bude jenom stanovat. Tento rok, snad i příští. Pak by se tam podle našich informací mělo začít stavět. Bohužel,“ konstatuje a vysvětluje, proč festival potřebuje pořádné zázemí.

„Festival našeho rozsahu potřebuje ty louky, tam je zázemí. Musí někde stanovat lidi, parkovat auta, kamiony. Není nic výjimečného, když si pozvete větší kapelu, že s ní přijedou tři kamiony.“

Bojiště si ale jinak pochvaluje. „Je to jeden z mála festivalových areálů, kde se dá sedět. Většina festivalů se odehrává na loukách a různých plochách. Tady je to amfiteátr. Navíc nám nové vedení radnice udělalo nové dřevěné lavice. Ty staré, komoušské vydržely několik desetiletí a pohodlně se na nich sedělo. Tohle je trochu horší, ale díky za to, že tady jsou,“ uvelebil se v první řadě hlediště zatím prázdného areálu.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Bojiště