Článek
Sólistou nedělního koncertu byl americký houslista Gil Shaham, k němuž se v pondělí připojil íránsko-rakouský violoncellista Kian Soltani. Oba koncerty připomněly 190. výročí narození skladatele Johannese Brahmse.
Gil Shaham zahrál Brahmsův Houslový koncert D dur bravurně, s charakteristickým průzračným tónem a až dětskou radostí, s níž komunikuje s orchestrem. Zpěvnost jeho stradivárek se klenula nad bohatým orchestrálním partem, publikum Dvořákovy Prahy si vychutnávalo čistotu a vřelost jeho hry, působivé dvojhmaty, perlivé trylky, prozářené výšky, rozklenuté fráze, energii i ztišení.
S muzikalitou sólisty a dirigenta souzněl i pozorný výkon orchestru, vyzdvihnout zaslouží krásně zahrané hobojové sólo.
Dvořákova Praha. Gil Shaham.
V druhém večeru spolu s Gilem Shahamem vystoupil jednatřicetiletý violoncellista Kian Soltani, jehož hvězda v posledních letech výrazně stoupá. Oba hráči si v Brahmsově Dvojkoncertu pro housle a violoncello a moll dokonale sedli – Shaham jako zkušený mentor mladšího kolegu podněcoval, výsledkem jejich srozumění byla bravurní souhra i výrazové hloubky, radostné proplétání a gradace jednotlivých partů.
Nádherné téma druhé věty zahráli sólisté i orchestr s takovou vřelostí, že si posluchači přáli, aby taková krása nikdy neskončila.
Izraelská filharmonie předvedla své kvality samostatně v Rachmaninovových Symfonických tancích, druhý večer pak v Brahmsově Symfonii č. 1 c moll. Lahav Shani dirigoval oba kusy zpaměti a bez taktovky, jeho jasná gesta vedou orchestr k pozoruhodným výkonům.
V Rachmaninovovi ukázali Izraelští smysl pro barevnost, souhru a rytmus, jejich smyčce jsou sametové a vláčné, dechy (horny, pikola) příjemně měkké i zářivé. Přechody od sametových hloubek ke zvukové smršti barev, tempa a rytmických figur vyvolaly nadšení publika.
Dvořákova Praha. Izraelská filharmonie, Lahav Shani a Gil Shaham.
Hostování izraelského orchestru vyvrcholilo pondělním uvedením Brahmsovy První symfonie c moll. Soubor ukázal všechny své přednosti – krásný jemný zvuk i temnou hloubku smyčců, klenutost frází i pružnou dynamiku, pohrávání si s kontrasty i plynutí témat v jednotlivých orchestrálních skupinách.
Absolutorium zaslouží jak koncertní mistr, tak dechoví hráči – zaujali hornisté, flétnista i hobojista. Orchestr je velmi tvárný, jeho hra vemlouvavá, strhující. Není divu, že jejich Brahms přinesl hlubokou očistnou katarzi.
V přídavcích umělci poodkryli další valéry svého umění. Gil Shaham se po svém prvním vystoupení odměnil obecenstvu za klavírního doprovodu Lahava Shaniho Krásným rozmarýnem Fritze Kreislera a Gavottou a Rondem z Bachovy Partity č. 3 E dur.
Shaham se Soltanim zvolili jako přídavek Sarabandu s variacemi na Händelovo téma norského skladatele Johana Halvorsena. Orchestr se v prvním večeru ještě zaskvěl v Tybaltově smrti z Prokofjevova baletu Romeo a Julie, v druhém pak v Shaniho transkripci Mendelssohnovy Písně beze slov. Dvakrát uvedla publikum do varu i Straussova Pizzicato polka.