Článek
Jakou jste měla zkušenost se Shakespearem před touto inscenací?
V rozhlase jsem hrála Chůvu v Romeovi a Julii i Gertrudu v Hamletovi, ale na jevišti jsem se s nimi zas tak často nepotkala. Mám před Shakespearem respekt, především před jeho blankversem. Ten se musí umět říkat. Ideální je, když si divák teprve po dlouhém čase uvědomí, že hra je veršovaná. Není to jednoduché, ale krásné. Shakespeare je herecká vysoká škola. Mám ho moc ráda a bude tu s námi po další a další staletí. Jeho životní pravdy a humor nestárnou a stále lidi oslovují.
Jaké to je, vracet se do inscenace Jiřího Menzela a ke kolegům vždy po roce? Těšíte se?
Těším se. Vlastně se těšíme všichni. Pan režisér Menzel nám tuhle půvabnou komedii roztomile zrežíroval a zahraju si v ní s kolegy, s nimiž bych se jinak nepotkala. Především je to můj milovaný kolega Boleček Polívka. S ním hrát, to je opravdová radost. Všechny zvuky přírody vezme do hry – třeba když letí letadlo, a že v době Shakespeara letadla nelétala, tak to vtipně okomentuje, a ještě ve verši, je neuvěřitelně pohotový. Člověk s ním musí být pořád ve střehu a to mám moc ráda.
Navíc letní představení pod širým nebem mají opravdu krásnou a neopakovatelnou atmosféru, úplně jinou než v kamenných divadlech. Je to neskutečná romantika, všechno kolem voní, kvete, začínáme hrát za světla a pomalu se noříme do tmy. A i když někdy zaprší, tak letní deštík spíš osvěží, diváci dostanou zadarmo pláštěnky a hraje se dál. Většinou nikdo neodchází, to už musí být průtrž mračen, aby se představení přerušilo, nebo dokonce nedohrálo.
Co vás baví na paní Pažoutové?
Je to ženská s obrovským humorem, žádná poťouchlost jí není cizí, umí si poradit v každé situaci, vymýšlí voloviny, a to především proto, aby lidi kolem sebe rozesmála, a sama se tím nesmírně baví. Je hravá a velmi životaschopná.
Připomíná mi mou babičku Mařenku Bohdalovou, která uměla vymyslet spoustu situací, jež by ze života klidně mohly putovat rovnou na jeviště. Ráda svými kousky vyváděla okolí aprílem. Ona byla vlastně první komediální talent v rodině, divadlo hrála jako nadšená ochotnice. Moji maminku Jiřinku brala na jeviště už od jejích čtyř let, takže od ní tu komediálnost moje maminka pochytila a od maminky zase já.
Kromě Letních shakespearovských slavností hrajete i na Letní scéně Ungeltu. Nevadí vám, že se připravíte o část prázdnin?
Vůbec ne. Naopak. Pracovní léto mi velmi vyhovuje. Přes den mám čas na knížky i na svou rodinu a večer si jdu zahrát. Je to vlastně takový profesní divadelní dárek. Shakespearovské slavnosti jsou takzvaně ve velkém, na velikých jevištích, monumentální prostředí hradů a zámků, nádvoří.
Herec Michal Isteník: Jsem šťastný na jevišti tady a teď
Na Letní scéně Divadla Ungelt je to zase komorní, takové domácké, pouze pro dvě stě diváků. Tam se dá i hlasitěji šeptat a hrát jako na kameru, přitom všichni nás slyší a užívají si zase tu intimitu. Obě scény pod širým nebem mají své kouzlo. Je to zážitek jak pro nás herce, tak pro diváky. A odpočinek? Toho jsme si letos na jaře užili dost a dost. A někam do ciziny? Proč, když je u nás v Čechách tak krásně?
Připomněla jste koronavirovou pauzu, která na tři měsíce divadla uzavřela. Jak jste ten čas strávila?
Až se stydím říct, že krásně. Tolik času pohromadě, co jsem během tří měsíců strávila se svojí maminkou, bych si za normálního běhu nemohla dovolit. Vlastně za ten „darovaný“ čas děkuju. Taky jsem si uvědomila, co člověk k životu nejvíc potřebuje. A kolik toho potřebuje. Není toho zase tak moc. Jsou to především věci, které se nedají koupit. A to je čas. Čas strávený s rodinou. Možná ten nahoře už se na nás lidi nemohl dívat, a tak nám dal znamení, abychom se zastavili, než bude ještě mnohem hůř. Tak nějak to já vnímám.
Co vás čeká v příští sezoně?
Zkouším pro Divadlo ABC překrásnou romantickou komedii Ernesta Thompsona Na Zlatém jezeře. V sedmdesátých letech minulého století ji pro film natočili takoví herečtí pardálové, jako je Katharine Hepburnová, Henry Fonda a jeho dcera Jane Fondová. Paní Hepburnová a pan Fonda získali za svoje herecké výkony Oscara.
Když jsem si troufl a na tuhle kouzelnou komedii, potřebovala jsem stejně vynikající obsazení. Takže jsem k tomu divadelnímu tanci vyzvala Ladislava Freje, Mariku Procházkovou, Karla Zimu, Jaromíra Noska, Jana Teplého a Vasila Fridricha. A taky mladé kluky z Pražské konzervatoře, kteří tou hrou pořádně zamíchají. Režie se ujal můj dvorní režisér Vladimír Strnisko. Je to už naše osmá společná divadelní práce, velmi si rozumíme.
Premiéru budeme mít v Divadle ABC 25. září a budeme jezdit i po vlastech českých a moravských. Já si hry sama vybírám a všechny je miluju, jsou to takové moje divadelní děti. Přijďte se podívat.
Může se vám hodit na Seznamu: