Článek
Italský soutěžní film Okno naproti je velmi hezký a něžný - něco takového jsem dlouho neviděl. Je to příběh ze současnosti, kde se prolíná několik osudů. Německý film Good bye, Lenin! ze sekce Horizonty mě nejen skvěle bavil, ale i dojímal. Všechno je v něm uvěřitelné, o ničem jsem nepochyboval a realita socialismu z něj na mě padala víc než z řady jiných, třeba našich filmů.
Přijel jsem s odhodláním vidět alespoň tři filmy denně. Ani jsme si nevzal oblek, nechci chodit na večírky, myslím, že už jsem z toho vyrostl. Mám radost, že festival zase udělal krok dopředu v technickém vybavení, ať je to překladové zařízení nebo mobilní kino Bioscope. Jediné, co mě mrzí, je podle mého názoru přetrvávající vlažný vztah města k festivalu. Když vyjdete kousek před hotel Thermal, narazíte na uzeniny, na stánky se zbožím jak z Matějské pouti, na tržiště, jaké nemá na festivalu co dělat. Jakoby se město vůbec nechtělo předvést světu v lepší, čistší podobě.