Článek
Vypráví o mladé právničce Simone, která se soustředí na soudní obhajobu zneužívaných žen. V soukromí si mezitím vydělává pornografickými live streamy. Tlak internetové komunity a touha po porozumění sama sobě ji dovede k extrémním sexuálním praktikám. V profesním i osobním životě tak naráží na hranice mezi vzrušením, intimitou a násilím.
Režisérka Julia Muratová podstatně obohacuje debatu o sexuálním násilí a postavení žen v současném světě. Filmu nechybí ani hlubší reflexe genderové nerovnosti a rasismu, které v nacionalismem a populismem prorostlé Brazílii spíše bují, než aby mizely. Škoda, že podstatná část děje působí didakticky a tedy nepřesvědčivě. Hlavní cenu poroty mezinárodní soutěže si tak snímek vysloužil především díky sympatické rozhořčenosti a společenskému významu pro dnešní dobu.
Mezi filmovými kritiky a filmaři panovala shoda, že soutěžní výběr byl velmi silný. Bohužel hned tři ceny, za nejlepší režii a za ženský i mužský herecký výkon, si odvezl na jednu stranu řemeslně zvládnutý a emocionálně hutný, zároveň nepříliš objevný snímek Tengo sueños eléctricos z Kostariky, natočený v belgické produkci.
S oceněními se proto nedostalo na nezvyklý filmový útvar v režii Heleny Wittmannové Human Flowers of Flesh ani na výborné novinky dokumentaristů Abbase Fahdela a Nikolause Geyrhaltera. Druhý jmenovaný si za Matter Out of Place, konceptuální studii o tom, jak civilizace zaplavuje naši planetu odpadem, vysloužil Zeleného leoparda.
Cena za dílo s nejsilnějším enviromentálním poselstvím byla letos udělována vůbec poprvé. Nejvíce očekávaný film Skazka Alexandera Sokurova diváky zklamal. Výstřední nápad ukázat největší diktátory dvacátého století přemítající v limbu nad světem a lidstvem nepřesáhl prostou fascinaci námětem.
Druhý rok pod taktovkou uměleckého ředitele Giony A. Nazzara ukázal, že současný locarnský vkus už tolik necharakterizuje záliba v okrajových podobách autorského filmu. Z výběru bylo cítit, že nyní je v popředí touha ukázat umělecký film v jeho rozmanitosti a že podstatný prostor náleží snímkům ležícím na průsečíku artové a žánrové kinematografie. Mezi ně patřil i slovensko-český film Terezy Nvotové Světlonoc, který získal Zlatého leoparda za nejlepší dílo soutěže Cineasti del presente, sekce režijních debutů a druhých filmů.
Světlonoc se nejprve tváří jako svíravé mysteriózní drama. Mladá dívka Šarlota se po letech vrací na venkov, kde postupně rozkrývá tajuplné okolnosti tragédie z dětství. Do komplikované dějové skládačky Nvotová vložila prvky folk hororu a odvážné imaginativní sekvence, aby rozvinula sžíravou studii toxického prostředí odlehlé vesnice. Konzervatismus se prolíná se zastaralými tradicemi, pověry ústí v xenofobii a pokřivené mužství přichází do střetu se sebevědomým ženstvím. Do českých kin Světlonoc vstoupí 6. října.
Může se vám hodit na Firmy.cz: