Festival v Cannes ožil novinkou Solo: A Star Wars Story i starou Pomádou

Hvězdou večera byla podle očekávání Emilia Clarkeová, kterou celosvětově proslavila role královny draků Daenerys Targaryen ze Hry o trůny a která hraje Hanovu milou Qi’ru. Vedle ní stoupal po červených schodech nový Han Solo Alden Ehrenreich, který nahradil Harrisona Forda a jehož tato role nepochybně posune na příčkách popularity vzhůru.

A nejvíc sympatií vzbuzoval (samozřejmě vedle Žvejka) Woody Harrelson, který se doslova coural před vstupem na červený koberec, rozdával autogramy, zdravil se s fanoušky a byl samý úsměv, v němž byla cítit radost i kousek nadhledu barda nad nekonečnou pohádkou...

Fanouškům doma lze vzkázat, že se na 24. květen, kdy film uvede do kin společnost Falcon, mohou těšit. Režisér Howard (Apollo 13, Čistá duše, Rivalové) si s žánrem, jaký dosud netočil, poradil výtečně. Natočil dobrý dobrodružný příběh s jistotou velkého inscenátora a s několika i v žánru Star Wars překvapivými a dechberoucími scénami.

Po slavnostní premiéře se nový tým staré ságy odebral s pozvanými hosty a novináři na pláž hotelu Carlton a společně s nimi vstup filmu na světová plátna oslavil mimo jiné obřím ohňostrojem, samozřejmě za doprovodu ústřední melodie. Ohňostrojem, který jakoby přicházel z jiných světů...

Jako z jiné galaxie působí i další festivalový host, dánský režisér Lars von Trier. Po sedmi letech mu canneský festival odpustil jeho nepatřičná slova o Hitlerovi, nacismu a Židech na tiskové konferenci k filmu Melacholia, po níž ho okamžitě z přehlídky vykázal.

Letos režiséra, který tu v minulosti uvedl skvostné filmy Prolomit vlny (Velká cena poroty z roku 1996) a Tanec v temnotách (Zlatá palma roku 2000) a pak ještě Dogville, Manderlay, Antichrist a Melancholia, pozval k nesoutěžnímu uvedení filmu The House That Jack Built (Dům, co postavil Jack).

Jeho návrat vzbudil ohromnou pozornost, takže na novinářskou projekci se stála více než půl hodiny před začátkem fronta ještě mnohem delší než obvykle. Samozřejmě se vědělo, že je jeho novinka o sériovém vrahovi, samozřejmě se vědělo, že film bude plný ohavně násilných scén, nic jiného se od tohoto kdysi famózního, dnes nejspíš psychicky dost nevyrovnaného filmaře nedalo čekat.

Přesto někteří z těch, kdo se před osmou ráno vypravili do kina, začali zhruba po půlhodině odcházet. Když onen sériový vrah, který po pár minutách zavraždí jako první Umu Thurmanovou, zastřelí „jen tak“ dvě malé děti a jejich matku... Když uřízne jedné ze svých dalších obětí prso a přibodne ho nožem na kapotu auta...

Většina však na filmu zůstala a pak Trierovi v novinách nařezala. Za to, že co chtěl ve filmu (snad) sdělit, učinil s naprosto nadbytečným naturalismem a s nabubřelým sebeokouzlením. Tiskovku Lars von Trier neměl, asi věděl, proč...

Na Azurové pobřeží se po čase vrátil i někdejší zdejší miláček John Travolta, který v Cannes v roce 1994 uchvátil společně s Quentinem Tarantinem filmem Pulp Fiction: Historky z podsvětí (Zlatá palma) a pak tam byl ještě s filmy Jak ta je úžasná a Barvy moci.

Letos přijel jednak jako host Rendez-vous avec..., čili setkání světových filmařů s diváky, jednak se hrála v letním kině na pláži Pomáda.

Přijel do Cannes s manželkou Kelly Prestonovou a dvěma dětmi a tisk je z něj nadšen. Chválí ho hlavně za to, že si konečně přestal hrát na mladíka a šedými vlasy, plnovousem a celým vzezřením přiznává svých čtyřiašedesát let.