Článek
Nakolik na vás v době začátků působil punk rock?
Vyrůstal jsem na rocku, poslouchal jsem Led Zeppelin a Deep Purple, když však nastoupil punk, byl tak nový, čerstvý a vzteklý. Punk byl velmi důležitý, protože je to svobodná upřímná hudba. A mě napadlo - nebylo by skvělé, kdyby rock měl taky takovou sílu, takový vztek a agresi v hudbě? O to jsem se pokoušel, když jsem vytvářel black metal. Chtěl jsem zachytit esenci punku, vztek a naléhavost v hudbě, ale přenést ji do heavy metalu. A myslím si, že právě proto byli v začátcích Venom tak kontroverzní. Tempo písní kolísalo, zrychlily se, pak zase zpomalily. Nebyli jsme nejlepší muzikanti na planetě, protože jsme byli punkeři. Hráli jsme z vášně, hráli jsme to, co jsme cítili, nehráli jsme podle toho, co jsme si přečetli v knihách, nehráli jsme napsanou hudbu z listu. Podívali jsme se s kluky na sebe a řekli jedem. Bylo to syrové, cítili jsme agresivitu, sílu, lásku... Myslím si, že hudba má větší feeling, když je přirozená. Není jako stroj ťuk ťuk, ťuk. To bylo nový, upřímný a punkový.
Když jsem poprvé slyšel váš debut Welcome to Hell, byl zvuk podobně neučesaný jako na desce Exploited Punk´s Not Dead. Byl pro vás syrový zvuk důležitý?
Rozhodně. Pracoval jsem v nahrávacím studiu. Všechny kapely, které přišly do studia, měly stejný zvuk bicích, kytar, bylo to tak nudný. Chtěl jsem vytvořit zvuk, jaký máte v kapele, když řeknete kamarádům - zahrajeme si. Najdete místnost, kde můžete hrát, přinesete své vybavení, zapojíte jej a je to skvělý, hlučný. Když pak jdete do studia, postaví tam mikrofony, a jak zvuk projde všemi těmi mašinkami, je umělý, není skutečný. Chtěl jsem mít ten hluk, co jsme vytvářeli s přáteli v pokoji. Nechtěl jsem žádnou techniku, chtěl jsem jen postavit mikrofon a jít rovnou do pásu bez nějakých obezliček, mít reálný zvuk.
Vždycky jsem si myslel, že je důležitější hudbu cítit, než ji jen slyšet, jasně, že ji můžete poslouchat a porozumět jí. Ale hudbu musíte taky cítit, když řídíte auto, okýnka stažená a hudba hraje naplno. To nemůžete udělat s každou hudbou, nejde to s popem nebo s jazzem, to dokáže jen metal nebo punk.
Bral jste někdy hudbu jako formu protestu?
Doopravdy ne, spíš šlo o to, aby nás bylo slyšet, protože všichni naslouchali starším lidem a mladý ignorovali. Přitom v Newcastlu, odkud pocházíme, hodně lidí ztratilo práci. Všechna zaměstnání, která dělali naši rodiče, o kterých se předpokládalo, že je budeme dělat i my, zmizela. Mohli jsme si jen sednout a nedělat nic, ale to bychom asi všichni začali krást a skončili za mřížemi, protože každý potřebuje jíst, a když nemůžeš najít práci, jak můžeš jíst? V tom byla hudba protest. Podstatou toho, co jsme dělali, bylo vyjádření, že líné ruce odvádějí ďáblovu práci, nebo jinak řečeno, když jsi znuděnej, skončíš v problémech. Proto se udržujeme zaměstnaní, aktivní v pozitivním slova smyslu, tvoříme hudbu, která dělá lidi šťastné.
Brutal Assault
Devatenáctý ročník festivalu tvrdé hudby Brutal Assault se uskuteční v jaroměřské pevnosti Josefov od 6. do 9. srpna. Vystoupí na něm přes to kapel. Hlavní hvězdou je thrashmetalový Slayer, který pokračuje v tvorbě i po smrti kytaristy a odchodu bubeníka. Vystoupí ve čtvrtek stejně jako finští Childern of Bodom, hrající melodický metal.
I když je festival zaměřen především na nejtvrdší odnože metalu, zejména death a thrash, což potvrzuje účast Benediction, Obituary a našeho Krabathoru, který vystoupí v sobotu, stylový záběr je širší. Hlavní hvězdou pátečního večera je progmetalová The Devin Townsend Project a v sobotu vystoupí kromě blackmetalových Satyricon i My Dying Bride pohybující se na pomezí melodického doomu a gotického rock.
Bohatě zastoupená je taky hardcorová scéna, vystoupí newyorské legendy H2O a Sick Of It All stejně jako britští Architects nebo tuzemská Insania. Představí se i pomalý sludge hrající Crowbar nebo Down vedení Philem Anselmem.