Článek
Ve čtvrtek večer zahájíte 10. ročník Febiofestu, který z malého filmového setkání narostl do události, která stojí po boku tradičních mezinárodních festivalů jako jsou Karlovy Vary a Zlín. Chcete, aby ten jubilejní ročník byl zase větší než minulý, výjimečnější?
Každý ročník chceme připravit zajímavější než předchozí. Přivezli jsme opět kolekce filmů z prakticky neznámých teritorií. Poprvé představíme filmy z Kuby, zahrajeme rumunské filmy devadesátých let, o nichž tu nemáme tušení, zajímavé snímky přijedou z Alžírska, po dlouhé době tu bude kolekce z Číny. Za velkou událost považuji v České republice první uvedení kompletní tvorby Piera Paola Pasoliniho včetně dokumentů režijních poznámek. Přijede Laura Betti, herečka mnoha jeho filmů, pořádáme seminář o jeho díle. A protože se letos bude rozhodovat o vstupu do Evropské unie, bude v jednom sále Kino Evropské unie se zajímavými filmy současných členských zemí. Ať diváci řečeno s doktorem Skružným z filmu Vesničko má, středisková vědí, do čeho jdeme.
Podstatnou změnou Febiofestu je soustředění do menšího počtu měst. Zrušili jste ozvěny v regionech, zato v Brně, Ostravě a Liberci se festival rozrostl. Co vás k tomu vedlo?
V regionech to ztrácelo smysl, hráli jsme jen distribuční předpremiéry, protože pro podstatné filmy, které do běžné distribuce nepřijdou, chyběl zájem i technické možnosti: v kinech se například nedalo tlumočit. Soustředili jsme se proto na celkové zkvalitnění a rozšíření programové nabídky a tak vedle Prahy a Brna, kde jsme festival rozšířili před rokem, proběhne letos i v Ostravě regulérní, a v historii tohoto města poprvé tak velký filmový festival v osmi sálech s 200 představeními.
Lze tedy říci, že jste našli dobré zázemí především v multiplexech?
Je to přirozený vývoj, zvlášť když chceme poskytnout divákům maximální kvalitu. Mimořádnou událostí letošního ročníku například je, že se podařilo získat další prostory v pražském Slovanském domě. Ve velkém sále bude festivalový klub s nejlacinějším občerstvením v centru města, ale především s novým doprovodným programem. Denně od 16 do 24 hodin vystoupí přes 20 hudebních kapel z Kuby, Peru, Sýrie, Mexika, Ruska a mnoha dalších zemí. Chtěli jsme posílit atmosféru setkávání národů diváci vyjdou třeba z čínského filmu a mohou si jít poslechnout čínskou hudbu. Mimoděk tak vznikl paralelní hudební festival World Music. A ještě jedno nové zázemí přibylo televize Prima bude po dobu celých deseti festivalových dní v 19.45 hodin vysílat zpravodajsko-reportážní relaci Echo Febiofestu, kterou bychom chtěli potěšit všechny fanoušky, protože přinese zajímavosti a exkluzivní rozhovory takzvaně "z první ruky". Je to skvělé, ale zároveň je smutné, že veřejnoprávní Česká televize po devíti letech Febiofest bez udání jediného důvodu opustila, a přitom my ji pořád věnujeme velký samostatný prostor, má na festivalu tradičně samostatnou sekci.
Jak se daří do programu získat tak širokou škálu filmů?
Je za tím hodně práce dramaturgů, ale také fakt, že Febiofest se už stává v zahraničí známou akcí. Což usnadňuje jednání, ale také zvyšuje náklady. Dnes už nás nikdo nebere jako chudé příbuzné, kterým se poskytují úlevy. Jsme regulérní partneři, což znamená, že na rozdíl od prvních ročníků už za většinu filmů musíme platit, nemáme žádné výhody.
Jak to tedy je s financováním? Prakticky každoročně tvrdíte, že příště už možná Febiofest nebude...
A říkají o mně, že si pokaždé stěžuje, pláče a vyhrožuje, že skončí. Já vím. Jenže to tak není. Dosud se nám žádnou smlouvu nepodařilo uzavřít na víc než jeden ročník. A tak těžko můžu dopředu říkat, jak to bude příští rok, když většinou to nevím do poslední chvíle, protože peníze se nám daří získávat skutečně vždy až pět minut po dvanácté. Nestěžuji si, ale i tentokrát jsme byli ještě na začátku listopadu v situaci, že Febiofest zastavíme. V tu dobu jsem měl jen nevelký grant od pražského magistrátu. Až po polovině listopadu se to zlomilo jak pokud jde o sponzory, tak o dotace státu v prosinci se poprvé stalo, že parlament podpořil všechny filmové festivaly, Febiofest dostal 6 milionů, což s příspěvkem od magistrátu představuje zhruba polovinu rozpočtu. Ten přesto pořád není tak velký jako rozpočet regionální akce Finále Plzeň, které tam probíhá v nedůstojných podmínkách jediného kina Elektra.
Máte pocit, že je festivalů moc a peníze se zbytečně rozmělňují?
Ať je co nejvíc festivalů i akcí, které opravdu podpoří zájem diváků o dobré filmy a rozšíří nabídku. Spíš se zamýšlím nad tím, o co některým festivalům jde. My jsme například do Plzně letos už nešli, protože podmínky v Elektře jsou, mírně řečeno, velmi nestandardní. Přesto tam bilanční festival české tvorby Finále bobtná například tím, že letos rozšiřuje soutěž o dokumenty, ačkoliv je tu dobře zavedená přehlídka v Jihlavě. Termínem se Finále navíc ještě přiblížilo k Českým lvům, takže prakticky bezprostředně po nich náhodně vybraná porota "přehodnotí" rozhodnutí akademie. Podobně v Třeboni budou soutěžit animované filmy, ačkoliv je tu tradiční prestižní Zlín. Podivné věci, a přitom Finále má srovnatelnou podporu státu jako Febiofest a bezmála jako Karlovy Vary.
Febiofest ale nakonec vždycky dobře dopadne...
Nakonec ano, při mně asi už od narození stojí všichni andělé! Když pak vidím program a zájem lidí, mám radost. Letos by mohlo přijít až 150 tisíc diváků. To je krása, a přeji jim co nejvíc zážitků.