Článek
A čím se tento Damien Hirst vlastně proslavil? Vzal čtyřmetrového žraloka a naložil ho do formaldehydu, rozpůlil krávu i s teletem a posázel skutečnou lebku z 18. století více než 8000 diamanty. Jinak má zálibu v medicíně a vědě, v provokativních proslovech do médií a nekonvenčním chování – jak se na popstar sluší a patří. Rád také nakupuje nemovitosti, obrazy starých mistrů, Andyho Warhola, Jeffa Koonse nebo Francise Bacona.
Patrně nejbohatší žijící výtvarník Damien Hirst (1965) dokázal vyšponovat svůj majetek na více než miliardu amerických dolarů, rozpoutat diskusi o současném umění a nastolit nové pořádky v obchodování s uměleckými díly na aukcích: obešel respektované pravidlo, že dílo prodává galerista, který si nechává až 50 procent výnosu, a do dražby přihlásil svá díla sám.
Komerční značka a manipulátor
Damien Hirst je dnes klasická obchodní značka podobného ražení jako Madonna. Génius britského umělce tkví v marketingu, je mistrem manipulace. Není totiž divu, prvotřídní školu dostal od reklamního magnáta Charlese Saatchiho, který jej objevil a stal se jeho mecenášem a galeristou.
Lebka posázená diamanty (vlevo). Zlaté tele se loni v Londýně prodalo za skoro 315 miliónů korun.
Hirst se proslavil vypreparovanými zvířaty vznášejícími se ve formaldehydu (slavné je Zlaté tele, býk se zlatými rohy a se zlatým diskem mezi nimi, anebo Matka a dítě, rozděleni, kdy do dvou skleněných boxů umístil rozpůlenou krávu a tele).
Vedle obřích vitrín či akvárií se zabývá plastikami, tzv. spin paintings, což jsou pestrobarevné obrazy vznikající litím barvy na plátno v centrifuze, i dalšími ready-made objekty – lékárenskými kabinety, kdy instaluje do chladných sterilních skleněných skříní různé medicínské instrumenty. Kromě toho se profiluje v reklamní tvorbě, nejspíš po vzoru Andyho Warhola, ke kterému je často přirovnáván. On sebe ale naopak vidí jako Rembrandta.
Kritizují jej ochránci zvířat stejně jako řada kunsthistoriků. Odpůrci mu vyčítají, že devalvuje současné umění, je kýčař, který hledí především na výdělek, že nepřichází s ničím novým, že se „zacyklil“ a trpí nadprodukcí – vytváří jen nekonečný proud variací na svá předešlá díla.
Z jejich úst zazněl nejeden zajímavý názor. Třeba, že největším Hirstovým dílem se stala jeho loňská aukce v Sotheby’s. Ta se totiž konala jen pár dnů před vypuknutím celosvětové ekonomické krize (loni v září prodal v Londýně 223 svých děl za 111 miliónů liber, asi 3,4 miliardy korun, což je bezkonkurenční rekord, který několikanásobně překonal i Picassovu kolekci z roku 1993).
Fascinuje jej smrt, fyzická konečnost bytí, věčný koloběh života. Někoho mohou jeho morbidní instalace šokovat, jiného možná přimějí přemýšlet nad marností života. Posouvá estetické hranice smrti, kterou mediální mašinérie sežvýkala na pouhý obraz čehosi šokujícího. Přitom odpradávna patří „na zem“ stejně přirozeně jako každodenní východ a západ slunce.
Hirst v Praze
„Pracuje s pokleslým materiálem, který se stává něčím jakoby vznešeným, sublimním. Představa šokantního objektu, kdy je prezentováno mrtvé zvíře naložené do formaldehydu, je pouze mediální konstatování. Domnívám se, že přírodovědecké preparáty jsou něco, s čím se děti setkávají ve škole a za nic tak šokantního to nepovažují. Spíše je to snaha senzaci z něčeho vytvořit. A právě s tou snahou Damien Hirst pracuje a rozviřuje,“ říká Petr Nedoma, ředitel Galerie Rudolfinum, kde se nyní, poprvé v České republice, představuje Hirstova tvorba.
Expozice nazvaná Život, smrt a láska je komorní, zato sevřená (koná se do 30. 8. 2009). Ikonou by se mohla stát instalace Adam a Eva, rozděleni (2004): dvě operační lůžka, na nichž leží dvě těla zahalená plachtou, v níž je vyřezán otvor ve tvaru listu. Pravidelně dýchají. „Je to příklad přivlastňování si určitých situací a zkušeností, které jsou součástí Hirstova uměleckého jazyka,“ uvedl spolukurátor výstavy Gunnar B. Kvaran. Náboženství stejně jako nadsázka patří do rejstříku silných témat tohoto kontroverzního umělce, kterému je rovněž v Kyjevě věnována rozsáhlá retrospektivní výstava.
Damiena Hirsta je možné chápat v několika souvislostech. Jako autora, jemuž se podařilo přilákat lid do galerií, nebo také jako někoho, kdo ve skutečnosti žádné umění nedělá a jen využil jisté tuposti dnešního světa, prohlásil své výtvory za umělecké a vydělal miliardy. Má výhodu, tvoří v instantní době žádající si jednoduchá sdělení.
Damien Hirst
Narodil se v Bristolu v roce 1965. Vyrostl v chudých poměrech v Leedsu, studoval na Goldsmiths College v Londýně. Nejprve vzbudil pozornost jako začínající autor na britské umělecké scéně, v roce 1988 se stal jako student druhého ročníku kurátorem přelomové výstavy Freeze. Představila se na ní skupina výtvarníků, kteří se později jako Mladí britští umělci (Young British Artists) stali klíčovým uměleckým hnutím 90. let.
První samostatnou výstavu měl v roce 1991 v londýnské Woodstock Street Gallery. Viditelnější mezinárodní úspěch zaznamenal v roce 1993 na benátském bienále, o dva roky později se již stává laureátem prestižní Turnerovy ceny. V témže roce vyvolala v New Yorku jeho tvorba skandál. Instalace představující hnití býka a krávy byla zakázána ministerstvem zdravotnictví z obavy, že se návštěvníkům udělá špatně.
Má tři syny a žije s rodinou na 300 let starém panství v hrabství Devon.
Damien Hirst je zkrátka trendy. Zatím. Otázka je, zda přežije jeho dílo alespoň polovinu jednadvacátého století a nezačne zapáchat směšností a smrdět kýčem. Ať tak či tak, Hirsta by bylo dobré pochválit za jednu záslužnou věc. Dětem z přírodovědných kroužků vytvořil zajímavé edukativní pomůcky. Doufám, že poskytuje školním skupinám slevu na vstupném…
