Článek
Tato produkce provedla diváky historickou budovou od základních kamenů až po galerii a upřímně řečeno, tato procházka je na celé věci to nejzajímavější. Tříaktový "nejběsnější horor v dějinách Národního divadla" namíchali autoři z nesourodé směsice kouzelnických triků, koketování s černou magií, odkazů na film Fantóm Opery a anekdoty o konzervativním Řediteli opery, který odmítá uvést Fantomovu radikální úpravu Smetanovy Libuše (narážka na nerealizovanou Formanovu režii Dalibora v ND?).
Trochu si to celé dělá legraci z konzervatismu operních tvůrců, trochu z historismu budovy Národního divadla, ale je to legrace značně toporná, a místo, aby publikum děsila či bavila, tak nudí. "Od svých spolupracovníků očekávám, že občas nepochopí, co se snažím dělat," říká Fantom Řediteli.
Hodilo by se ale citovat i jiná Fantomova slova: "Některé typy perverzity jsou tak hluboké, že není možno zkrášliti jejich chorobnou pýchu myšlenkou a jejich šílenství poezií."
Kofroň je nepochybně dobrý skladatel, ale zvukovou deformací Smetanovy Libuše mnoho diváků asi nenadchl ani nezaujal, Bušina je jistě špičkový kouzelník, Plachý představitel současných divadelních trendů.
Zdá se ale, že to vše ještě k vytvoření opravdu pozoruhodného díla nestačí. Fantom se zařadil k dalším zapomenutelným titulům, které procházejí jevišti i dalšími prostory ND.
Další příležitost k jeho zhlédnutí byla v pondělí. Pak Fantom opět zmizí ve větracích šachtách historické budovy, odkud se údajně vynořil. Myslím, že ho mnoho diváků postrádat nebude.