Článek
Kniha popisuje, co se dělo ve městě Wu-chan na začátku letošního roku. Nejdříve úplné popírání problému, později uzavření města a hysterie. Spisovatelka a novinářka Fang Fang psala pravidelné zápisky ze svého domu rovných 60 dní a zveřejňovala je na čínských sociálních sítích denně od 25. ledna (dva dny od uzavření města) až do 24. března, kdy bylo úřady oficiálně oznámeno ukončení izolace Wu-chanu k 8. dubnu.
Den po dni autorka podrobnou reportáží popisuje život běžného obyvatele města, strach, zmatek, ale i naději, že vše brzy skončí.
Václav Cílek: Mladým říkám, že umřou hlady, ale s nádherným mobilem
„Když se 20. ledna dostalo na veřejnost zjištění čínského odborníka na respirační onemocnění dr. Čung Nan-šana, že se nemoc způsobená novým koronavirem přenáší také z člověka na člověka a že se už nakazilo čtrnáct lékařů a sester, byl to pro mě šok. Pak jsem dostala zlost. Ta zpráva byla pravý opak toho, co nám do té doby tvrdili. Oficiální média do té doby všem opakovala, že virus se mezi lidmi nepřenáší a že vše je pod kontrolou. Naopak neoficiálně už nějakou dobu kolovaly zvěsti o tom, že tu máme další SARS,“ píše Fang Fang.
„Lidé vypadali zaraženě, nikde se neozýval obvyklý halas a smích. Ty dny jsme měli ve Wu-chanu opravdu hodně nahnáno. Před odjezdem na letiště jsem nechala přátelům na sociálních sítích zprávu, že jedu jen pro dceru na letiště, ale měla jsem pocit, jako bych odjížděla na smrt, jako bych se snad ani nemusela vrátit.“
Deník Fang Fang přeložila Zuzana Li pro nakladatelství Universum.