Článek
Studujete ještě v Polsku práva?
Loni v září jsem skončila a přestěhovala se do Prahy. Muziku a studium už nebylo možné dál skloubit. Nechtěla jsem to vzdát, ale dospěla jsem k závěru, že to nezvládnu. Rok, který jsem na vysoké škole strávila, byl asi můj nejtěžší v životě.
Proč?
Zvolila jsem si denní studium, ale škola mi vůbec neumožnila individuální plán. Do toho byla SuperStar, kde jsem byla v porotě, nahrávala jsem polskou verzi desky, koncertovala, psala texty. Nelituju však toho, že jsem to takhle zkusila. Naopak mě mrzí, že jsem studium musela přerušit, protože mě škola bavila.
Vrátíte se do ní?
Zřejmě ne, alespoň ne do Varšavy. Pokud budu ještě někdy studovat, pak nejspíš v Praze. Nemohu to však slíbit ani sobě, ani vám. Víte, když se člověk v šoubyznysu na půl roku zastaví, jeho kariéru to poznamená. Když jsem se chystala na maturitu a na přijímací zkoušky, na půl roku jsem svou hudební aktivitu přerušila a dodnes to doháním. Až nebudu nikoho zajímat, tak se do školy vrátím.
V České republice jste nové studiové album nevydala už pět let. Bylo by už, kdybyste rok nestudovala ve Varšavě?
Určitě.
Ewa Farna se aktuálně věnuje výhradně hudbě.
Proč jste ho vydala nejprve v Polsku?
Dosud to vždycky bylo naopak. Původně jsem ho chtěla vydat ve stejné době v Polsku i Čechách. Psaní polských textů nám ale šlo ale lépe, a tak jsme se s kapelou rozhodli vydat album nejdřív v Polsku. Napsala jsem si na ně devět textů. S těmi českými mám ale problém. V současné době mi ještě tři chybí.
O čem na polské desce zpíváte?
To album se jmenuje (W)inna? V jedné písničce se třeba vyzpívávám z autonehody, kterou jsem měla před dvěma lety. V další zase zpívám, že být jiná není na škodu a neměli bychom se za to stydět.
To je osobní zkušenost?
Přesně tak. Cítím se být trochu jiná než moji vrstevníci. Nejsem například prototyp popové zpěvačky tak, jak by si asi mnozí představovali. Nejsem krásná polonahá modelka, která při koncertech tančí s tanečnicemi a zpívá sladké písničky.
Cítím se být jiná i jako člověk. Žiju takový retro život. Zatímco spousta lidí v mém věku se těší, až odejde od rodičů, já se těším, až se k nim vrátím. Nevedu proti nim rebelii, mám k nim nekonečnou úctu za to, co všechno obětovali, abych mohla dělat, co mě baví. Netáhnou mě kluby, bary ani vztahy na jednu noc. To všechno je v písničkách na mé nové desce patrné.
Myslíte si, že jste tímto přístupem k životu některé své fanoušky zklamala?
Myslím, že ne. Mám pocit, že mě poslouchají lidé, kteří mají k životu stejný vztah. Kdybych se na pódiu začala třeba více obnažovat, asi bych o ně přišla.
Jste poprocková zpěvačka. Je to styl, který je blízký vašemu srdci?
Mám ráda dobrou hudbu. Ve svých dvanácti letech jsem byla rock’n’rollová holka, která měla ráda Avril Lavigne, Pink nebo Linkin Park. Když jsem pak ale začala spolupracovat s jinými muzikanty, stala se ze mě fanynka hudby.
Od té doby mě zajímá veškerá dobrá muzika, ať je to tvrdý rock, soul, jazz nebo Justin Timberlake, kterého miluju. Nechávám se inspirovat, ale pokud jde o zpívání, nejlépe se cítím v poprockových písničkách.
Bez výjimky?
To zase ne. (W)inna? získala před dvěma týdny na festivalu v Opoli cenu pro nejlepší album roku a my se rozhodli nahrát její reedici. Všechny singly, které jsem v polštině nazpívala, na ni nahrajeme v klubových aranžích. Budou mít jazzový, soulový nebo i bluesový nádech, použijeme v nich smyčce i dechy. Na tu práci se těším, jen si nejsem jista, jestli je za tím má chuť, nebo spíš touha dokázat lidem, že už nejsem holčička z písničky Měls mě vůbec rád.
Je důležité dokazovat lidem, co nejste?
Není, ale nevím, jestli ve mně ta potřeba není. Chápu to jako odbočení na své cestě. Vím totiž, že na takto pojaté písničky mám ještě čas.
Bude to práce pouze pro polský trh?
Zatím ano. Pokud bude deska úspěšná i u nás, nahrajeme stejnou pro český trh.
V čem je nové album jiné v porovnání s dosud poslední kolekcí Virtuální?
Vtipné je, že to bude má jedenáctá vydaná deska. Počítám samozřejmě polské i české. Nebude na ní ani jedna skladba od zahraničních autorů. Vznikla přirozeně, jak by měla vzniknout první deska každého zpěváka. Písničky jsme skládali ve zkušebně s kapelou a každý její člen na ní má minimálně jednu. Vlastně jsem se až po deseti nahraných deskách dostala úplně na začátek. A není to album, které by se asi lidem mohlo zalíbit na první poslech.