Článek
Před několika dny jste získala čtyři nominace na polské prestižní hudební ceny Viva Comet. Dostala jste někdy tolik nominací v jedné anketě i u nás doma?
Asi ne, ale ono to v podstatě ani není možné. Ve Slavíkovi můžu mít jen nominaci na zpěvačku, v Andělech bych sice teoreticky mohla mít nominací více, ale v nich rozhoduje akademie odborníků, což je zase něco jiného než fanoušci.
O cenách Viva Comet rozhoduje publikum. Loni jsem byla nominovaná dokonce v pěti kategoriích a ve čtyřech jsem vyhrála. Byl to jeden z mých nejkrásnějších hudebních zážitků. V neposlední řadě je důležité, že žijeme v zemi, kde je jiný vztah lidí ke kultuře než třeba právě v Polsku.
Proč zisk čtyř cen Viva Comet považujete za jeden z vašich nejkrásnějších zážitků?
Ceremoniál se ve Varšavě konal loni den po vyhlášení českých Andělů, které jsme s Tomášem Klusem moderovali. Letěla jsem tam v pět hodin ráno a vůbec jsem předtím nespala. V osm byla zkouška, na které jsem se poprvé seznámila s jedním tamním rapperem, který předělal mou písničku Ticho. Měli jsme ji večer společně zpívat. V Polsku se navíc hrozně řeší, jak to celé bude vypadat a jak budete vypadat na pódiu.
Byl kolem toho strašný shon a já byla unavená, euforii z českých Andělů už dávno vystřídala únava. Bylo to zvláštní. Přistihla jsem se pak, jak při slavnostním ceremoniálu usínám. Najednou se z pódia ozvalo, že jsem vyhrála nějakou kategorii. Poprvé, podruhé, potřetí a pak ještě jednou. Dostala jsem dokonce cenu v kategorii Image roku. Byla jsem šťastná a z té únavy zoufalá zároveň. Navíc když se moderátoři před vyhlášením vítěze ptali, kdo vyhraje, celá hala křičela „Ewa, Ewa“. Bylo to nádherné. Rozbrečela jsem se z toho.
Kdy se budou vyhlašovat vítězové letošních cen Viva Comet?
Třiadvacátého února.
V čem je rozdíl v přístupu lidí ke kultuře mezi námi a Polskem?
Z vlastní zkušenosti vím, že se to tam všechno bere víc vážně. Například přípravy na tak velký ceremoniál znamenají, že každý účinkující má svého stylistu a tým lidí, který se mu stará o vizáž. Všichni jsou pak na pódiu perfektní. Polská kultura a hudba především se více dívají do světa, více je zajímá západní kultura. Na Viva Comet bývají zahraniční hosté. Důležité také je, že v Polsku jsou větší rozpočty pro kulturu, kterou tam žije čtyřikrát víc lidí než u nás.
Byla jsem na zkouškách před hudebním festivalem v Opole. Vedl je jeden z nejvýznamnějších polských režisérů, kteří televizní přenosy dělají. Najednou zkoušku zastavil a totálně seřval všechny své lidi. Potom za námi přišel na pódium, podal ruku mně, všem členům kapely i všem technikům a omluvil se, že nám přerušil zkoušku a že se z jejich strany něco pokazilo. Něco tak uctivého jsem u nás zatím nezažila.
Vy jste na polské scéně významně uspěla, patříte tam k nejpopulárnějším zpěvačkám současnosti. Vyžadovalo odvahy se tam zkusit prosadit?
Bydlím v Třinci, mám české občanství, ale jsem napůl Polka. Vstup na polskou scénu byl odvážný, ale když se mi povedlo se tam prosadit, cítila jsem obrovskou satisfakci. Na polských kapelách jsem vyrůstala, znala jsem jejich hudbu, kterou poslouchá táta, a věděla jsem, do čeho jdu.
Když mi bylo dvanáct, vyhrála jsem jednu pěveckou soutěž v Třinci ve Vendryni a za odměnu jsem zpívala s polskou zpěvačkou Marylou Rodowiczovou. Minulý rok jsem se s ní setkala při vyhlášení nejlepší zpěvačky v Opole. Bylo to neuvěřitelné.
Jak to, že se vám v Polsku tak daří?
Nerozumím tomu. Zpívám, dělám to, co mě baví. Možná je to tím, že Polsko je otevřenější. Anebo proto, že jsem úplně normální, zatímco v Polsku se tím ohlížením na Západ trochu zapomíná na přirozenost. Třeba tam lidem někdo takzvaně normální scházel. Také jsem tam víc rocková než u nás. Britský list Guardian napsal před časem článek o polské hudební scéně a mě v něm přirovnal k Evanescence. Psal o těch, kteří by podle jejich recenzenta měli šanci na zahraniční kariéru.
Pomyslela jste po tom článku, že byste to zkusila i na západě?
Já ne, ale napadlo to samozřejmě můj management. Zkusili jsme nahrát pár písniček v angličtině a poslali jsme je do Evropy. Byla na ně i dobrá odezva, ale mezi požadavky na to, aby tam se mnou nějaká firma začala pracovat, bylo přestěhovat se na půl roku na Západ a dělat promo tomu, co jsem natočila. Chtěli i skvělou znalost angličtiny.
Já ale zatím nejsem ve stavu takhle fungovat a přiznám se, že ani nevím, jestli bych chtěla. Díky českým a polským fanouškům se mám skvěle. Podrželi mě, když se o mně psalo jako o rychlokvašce, takže cítím, že patřím jim a chci se jim za to odvděčit. Nevěřím moc tomu, že by se mi podařilo uspět na Západě.
Jaké jsou vaše letošní plány?
V první řadě musím udělat maturitu a pak přijímačky na práva. To je priorita. V létě budu hodně koncertovat tady i v Polsku a pomalu začnu chystat svou první desku po osmnáctém roce. V hudbě mě fascinuje hodně věcí, a proto si myslím, že nahrát ji bude těžké. Chci se zaměřit na kvalitu. Na podzim bych ji chtěla začít připravovat.
