Hlavní obsah

Eva Koťátková: Byl to osobní, intenzivní prožitek

Právo, Kateřina Farná

Čerstvou držitelkou prestižní Ceny Jindřicha Chalupeckého pro mladého výtvarníka do 35 let a třetí ženou po sobě se stala studentka pražské Akademie výtvarných umění Eva Koťátková (25). Mezinárodní porota ji ve středu vybrala z pětice finalistů (Zbyněk Baladrán, Jakub Hošek, Jan Nálevka a Pavla Sceránková).

Článek

Ve svém díle pracujete s pojmem jako osobní prostor. Jaký vypadá ten, ve kterém se cítíte nejlépe?

To je těžké říct. Musí to být prostor, ke kterému mám vazbu, ve kterém jsem zažila určité věci nebo zkušenosti. Největší pocit bezpečí má člověk u sebe doma nebo v pokoji, kde má nejosobnější věci. Ty mu připomínají různé situace, události nebo jsou vzpomínkami na dětství. Nechci být ale příliš sentimentální...

Porota ocenila vaše dílo proto, že "se po obsahové stránce odvážně vyrovnáváte s každodenností, tělesným a emocionálním vnímáním prostoru...". Jak vznikla myšlenka vašeho projektu?

Na začátku jsem přemýšlela o tom, jak využít prostor, který jsem dostala - tedy Galerii Jelení. Jelení samo o sobě má specifickou atmosféru už tím, že je malé a působí jako byt. Má ještě celkem zvláštní dvůr, kde jsou poslepované různé bloky domů.

Původně jsem myslela, což se i zčásti stalo, že vytvořím projekt přímo pro prostor galerie. A protože mě zajímaly nejkaždodennější věci, zaměřila jsem se na nebližší prostředí - na domácnost. Tyto činnosti zpracovávám v jiném systému, reálné situace převyprávím, trochu je nabourám nebo lehce pozměním.

Jaké konkrétní činnosti jsou stěžejní?

Hlavně fungování v prostoru. Zajímalo mě například to, jak si člověk přenáší jednu věc z pokoje do druhého, aniž by si to uvědomoval, nebo jenom přechází z jedné místnosti do druhé. Takže jsem budovala tunely, kterými se prolézá, nebo jsem si stavěla překážky. Sledovala jsem otvírání dveří, jak do nich člověk vstupuje, jak sedí u stolu, jak leží na posteli nebo na koberci... Takové nejzákladnější úkony, které přicházejí přirozeně a my je vlastně ani nereflektujeme.

Většinu akcí jsem natáčela na video a byl to velmi osobní, intenzivní prožitek, zkušenost, která je částečně nepřenosná. Měla by ji ale divákům zprostředkovat právě dokumentace.

Získala jste důležitou cenu. Co pro vás znamená?

Obrovské překvapení, impulz a pozitivní ohodnocení práce. Také motivace vytvořit něco komplexnějšího. Tohle byl projekt, na kterém jsem pracovala nejdelší dobu, a byl také nejintenzivnější. A zároveň znamená finanční částku, která není zanedbatelná a pomůže s tím, že se do budoucna nemusíte ohlížet na placení různých položek a mimo to dodá odvahu zase realizovat náročnější instalace a projekty.

Související témata:

Výběr článků

Načítám