Článek
Frusciante je zajímavá osobnost. Red Hot Chili Peppers v devadesátých letech opustil, aby svůj život zasvětil bytí v ústraní a drogám. Když toho bylo dost, vrátil se na naléhání kamarádů z kapely, kteří se dohmátli, že spěje do spárů smrti. Navíc jim nevyhovovala spolupráce s tehdejším kytaristou Davem Navarrem.
Drogové opojení na chvíli vystřídalo opojení hudební
Staronový kytarista se prý drogové lásky zbavil, ovšem aby dosytosti nakrmil svou nehoráznou autorskou i hudební aktivitu, pustil se do vydávání sólových desek. Pravdu neschovává: jeho počiny vycházejí proto, aby se neměl čas k návykovým látkám vrátit.
Aktuální album The Will to Death má sice v názvu termín "smrt", při poslechu ale odhaluje skutečnost jinou. V první řadě se vůbec nepodobá řadovce Red Hot Chili Peppers, jak to občas vypadalo s kytaristovými nahrávkami v minulosti. Frusciante se totálně uvolnil, je komorní až písničkářský a vypadá to, jako by deska vznikla z dlouhých improvizací.
Písničky těží z tvůrcova kytarového mistrovství, které je s to postavit kompozici na pevném instrumentálním základu vytvářejícím ústřední linii. Není proto divu, že spousta skladeb na albu funguje téměř jako meditační inspirace.
Frusciante mimoděk tvoří esoterickou hudbu, vokální linka je doprovod, cosi povinného, jak to vyžaduje současná hudební etika.
Zvuk desky je kapku zastaralý. Propadá se někam na přelom šedesátých a sedmdesátých let. Zpěv za moc nestojí, ovšem spoluhráče si Frusciante pozval do studia výtečné.
Berme to celé jako jednu z jeho mnoha hudebních zastávek, ve studiu byl prý jenom pět dnů. Zanedlouho vyjde další jeho projekt Ataxia a pak jistě bude chtít být viděn i na pódiích.
Zdá se, že ho bude všude dostatek.
John Frusciante: The Will to Death
Warner Music, 42:29