Emma Smetana: Na Bali mě láká usměvavost lidí

Když jsme si domlouvaly rozhovor, pobývala jste zrovna s rodinou na Bali. Vracíte se na indonéský ostrov často?

Poprvé jsme tam byli předloni, teď podruhé. Máme to tam čím dál radši. Tentokrát jsem dopředu věděla, že tam budu i tvůrčí. Letěl s námi producent Jakub Strach známý pod pseudonymem NobodyListen, na ostrově s námi strávil přes dva týdny. Rozdělali jsme sedm nových písniček. Tři z nich jsme po návratu nazkoušeli s kapelou a hrajeme je teď na turné.

Kromě skládání hudby jste na Bali pracovala i jako novinářka. Jak k tomu došlo?

Lukáš Černý, spoluzakladatel krásného Joshua Districtu, komplexu z kontejnerů uprostřed rýžových polí, který je centrálním bodem na Bali pro řadu Čechů, si na mě vymyslel rozhovorovou minisérii. Na ostrově se v době, kdy jsme tam byli, sešla spoustu zajímavých krajanů a přišlo mu škoda toho nevyužít.

Vzniklo tak jedenáct podcastových rozhovorů s muži pro magazín Esquire, třeba s umělcem Vladimirem 518, skateboardistou Davidem Luuem nebo tanečníkem Yemim A. D., který poletí na Měsíc. Upřímně řečeno, když je vám teplo, jste odpočatí, posloucháte šumění moře a všechno kolem je zelené, tak vám povídání na kameru s lidmi, které máte ráda, jako práce ani moc nepřipadá.

Proč jste vedla rozhovory výhradně s muži?

Když jsme si začali psát seznam lidí, kteří se aktuálně pohybují na Bali, šlo shodou okolností o samé muže, ačkoli jsem měla zapsanou i Helenu Houdovou a influencerku Alex Sedláčkovou s jejím partnerem tatérem. Heleně se ale moc nechtělo a Alex odletěla dřív, než jsem ji vůbec stihla oslovit. Tak zůstali samí chlapi.

Čím vás Bali, stejně jako další Čechy, tak přitahuje?

Řekla bych, že většinu lidí táhne díky tomu, že se tam fantasticky surfuje. Já surfařka nejsem, moje důvody jsou jiné. Bude to znít jako klišé, ale mám ráda místní základní vibe (v hovorové angličtině příjemná atmosféra), velikost ostrova a všeobecnou usměvavost a klid v duši. Ať už se pohledem střetnete s kýmkoliv, nevycítíte žádnou frustraci. A taky je tam všude absolutně špičkové jídlo a kafe.

Na ostrově jste si prý zlepšila fyzičku…

To ale nebyla záležitost posledních pár měsíců. Už při předchozím pobytu, kdy jsem čekala druhou dceru Arielku, jsem propadla pocitu, že na sobě musím okamžitě začít pracovat. Důsledně jsem začala každé ráno po probuzení cvičit jógu, a to je celé. Nic dalšího pro svou fyzičku nedělám.

Dva porody se vám na postavě nijak nepodepsaly. Jaký máte recept na figuru?

Nevím, s recepty jsem ostražitá. Asi je dobré co nejvíc spát, dodržovat pitný režim a třeba chodit do sauny. Být celkově naladěná na své tělo je schůdná cesta. Pro každého vede jinudy a já nejsem žádný kouč, abych komukoli udělovala rady.

Navíc jsem naprosto neatletický typ, kterému návyk ke sportu nevštípil ani jeden z rodičů, musela jsem se k tomu ve dvaatřiceti letech dokopat sama. Naplňuje mě hrdostí, že jsem se vzepřela rodinnému povalečství. (směje se)

Zmínila jste mladší dceru Ariel, starší nese jméno Lennon. Jak moc vás s partnerem při výběru jmen ovlivnily Andersenovy pohádky a Beatles?

Teď budu možná za burana, psanou Malou mořskou vílu od Andersena jsem poznala až dávno poté, co jsem se zamilovala do disneyovky. Doteď je pro mě Ariel červenovlasá animovaná verze.

S Beatles to bylo jasné skrze mého tatínka, byli pro něj nejzásadnější kapelou všech dob a úspěšně se mu podařilo mi tento názor předat. Následně jsme tím nakazili i Jordyho.

Nastala mezi vámi v tomto směru absolutní shoda?

Vlastně ano. V obou případech jsme měli dlouhý seznam chlapeckých jmen. U holčiček jsme napoprvé ani napodruhé nebyli z ničeho extra nadšení. Lennon mě napadla až v šestém měsíci a Ariel jsem pak přednesla na rodinné radě, jejímž členem byla už i Lennonka, která si to vzala hodně za své, a Jordy tím pádem neměl šanci.

Komu z rodičů začínají být podobné?

Lennonka je krásný soubor nás dvou v nejlepším i nejhorším slova smyslu a Ariel má jediný cíl, a to stát se Lennonkou.

Rýsují se u dcer umělecké vlohy?

Včera jsem skládala jednu písničku a dala ji Lennonce poslechnout, načež mě upozornila, že jí připomíná jinou, ne teda naši. Trošku jsem se zastyděla, protože jsem na onen song při skládání myslela. Že mě moje šestiletá dcera přistihne, jak něco vykrádám, to jsem nečekala.

V jednom loňském rozhovoru jste hovořila o tom, že jste mámou na částečný úvazek, abyste si před dětmi zachovala milejší tvář. Rozčílíte se jako rodič často?

Arielka mě zatím nikdy nerozčílila a Lennonka by podle mě rozčílila kohokoliv. Dá se tomu říkat osobnost. Každopádně teď máme patnáct koncertů do měsíce, natáčení, moderace, nahrávání ve studiu…

Bez chůvy by tohle všechno zvládnout nešlo, protože děti potřebují určitou rutinu a pravidelnost, což se třeba se životem na turné kloubí obtížně, respektive to možné není. Ve volných chvílích, kterých zas tak málo není, jsme pochopitelně nejradši jenom ve čtyřech.

Před narozením dcer jste prohlásila, že o sňatku s Jordanem neuvažujete. Změnil se vám potom názor?

V tomto postoji jsme konzistentní. Ale Lennonka sem tam za svatbu zalobbuje. (směje se)

Zabýváte se teď hlavně hudbou, i když se k novinařině čas od času přichomýtnete. Dříve jste moderovala na Nově, poté na DVTV. Z videoplatformy jste odešla v roce 2020. O návratu k žurnalistice neuvažujete?

Nemám pocit, že bych z ní byla úplně venku. Z časového hlediska ale teď pro mě není možné se v jakékoli redakci nějak závazněji uvázat, takže zůstávám u nárazových projektů. Za pár týdnů mě navíc čeká jedno velké natáčení.

Pracovní prioritou pro nás s Jordym je velký koncert letos 4. listopadu ve Foru Karlín, kterému chceme věnovat patřičnou péči. Navazujeme jím na prosincovou vyprodanou Roxy. A na turné, se kterým teď objíždíme celou republiku. Během dubna nás pak ještě čekají koncertní zastávky v Děčíně, Plzni, Pardubicích nebo v Olomouci.

Může se vám hodit na Zboží.cz: What I've Done – Emma Smetana