Článek
Na Letu čarodějnice, co vím, jste hodně dřel, dlouho jste ho piloval. Znamená to, že jste se od vydání první prózy za těch šest sedm let nějak změnil?
Naopak, ona mě ta kniha začala během psaní čím dál víc bavit, takže jsem doufal, že už vůbec nikdy nepřestanu psát, že budu psát třeba dalších pět let. Jenže pak mi několik kritických duchů správně poradilo, že by možná bylo na čase začít škrtat, aby to bylo vůbec k učtení.
Tak jsem zase dlouho škrtal a vyhazoval, což mi bohužel evokovalo další a nová témata. Ta jsem pak taky následně seškrtával. Zkrátka, práce to byla dlouhá, ale dření ani pilování žádné. Byla to vlastně taková road movie – tam a zase zpátky k původnímu tématu. Teď je z ní normální nenápadná knížka. „Přesně takovou jsme vod tebe chtěli,“ řekl spokojeně nakladatel.
Věříte na čarodějnice?
Na čarodějnice sice věřím, ale ne na takové, kterých bych si byl schopen vážit. Ostatně v té knize o žádnou čarodějnici ani nejde. Let se tam odehraje, ale letí někdo úplně jiný.