Elektřin komplex i útěk ze sekty. FAMU Four přináší další výběr kraťasů do kin

Článek

Zřejmě nejočekávanějším a zároveň nejdelším dílkem z aktuálního výběru je Electra režisérky tádžického původu Darii Kashcheevy. Ta byla v roce 2020 nominována na Oscara za krátkometrážní snímek Dcera a obdržela ocenění v tuzemsku i na festivalech Sundance nebo v Torontu.

Autorčina novinka dostojí svému titulu. Osobitým, imaginativním způsobem, který Kascheeva prokázala už u Dcery, zpracovává Elektřin komplex, tedy psychoanalytikem Jungem popsanou nezdravou příchylnost dívky k vlastnímu otci se sexuálním podtextem. Znepokojivý surrealistický počin připomene nejen zapojením loutek švankmajerovskou estetiku, divák si na něj však musí počkat až na samý konec výběru.

FAMU Four totiž otevírá kraťas Deniska zemřela, animák z dílny Phillipa Kastnera, který si z Berlinale odvezl zvláštní uznání v příslušné dětské sekci. Jemnými, nostalgickými tahy digitálního pera se v něm tvůrce vykreslil ze zármutku po náhlém úmrtí své milované fenky.

Úvodní snímek neobsahuje žádný dialog, ozvučen je pouze nepatrnými, přesto velice sugestivními citoslovci, psím začmucháním, šťouchnutím páníčka nebo proudem jeho slz. Režisérova bezmezná něha ke čtyřnohé parťačce, která evokuje blízký vztah ke zvířatům Karla Čapka, pohne i s cynickými povahami.

Sekta i znásilnění

Jediným čistě hraným filmem je Osmý den režiséra Petra Pylypčuka uvedený na festivalu v Cannes, v němž se v úloze matky objeví Kristýna Badinková Nováková. Tahounem příběhu je dospívající dívka v osidlech sektářského společenství, jež ji předurčuje ke konvenční společenské roli poslušné a oddané matky živitelky.

Na cestě pryč rebelku doprovází vrstevník, který si útěkem za svobodou není na rozdíl od protagonistky tolik jistý. Z mladé dvojice prýští sexuální napětí, které se stává symbolem vzdoru. Ač je hrdinka uvěřitelně napsaná a pozoruhodně ztvárněná, nepřebíjí šablonovitost a hereckou topornost svých sekundantů.

Předposlední přichází na řadu animovaný dokument Přes střepy od Natálie Durchánkové, která je nyní v užším okruhu finalistů na studentského Oscara. Pokud by koncem letošního října zvítězila, stala by se jeho třetí držitelkou po Janu Svěrákovi za Ropáky a zmíněné Darie Kashcheevě.

Režisérka v poměrně bryskních sekvencích otevírá reálný případ znásilnění a následné rekonvalescence, s nimiž se Durchánkové svěřila oběť zločinu. Prudké tempo, jímž jako by vypravěčka chtěla mít odžitý duševní otřes co nejrychleji za sebou, rozhodně nešetří publikum, které její obrazovou zpověď nejspíš hned tak nepřestane mít před očima.