Hlavní obsah

Einstürzende Neubauten přivezou nové album

Právo, Jaroslav Rudiš

Je-li na dosah od Prahy město plné neklidu, je to Berlín. Je-li v Berlíně skupina, ve které se velkoměstský neklid zrcadlí, jsou to Einstürzende Neubauten. Kapela kolem zpěváka Blixy Bargelda v únoru vydala novou a skvělou desku Perpetuum Mobile.

Foto: Andrej Bandi Vámoš

Tomáš Verner

Článek

V pátek 12. března album představí v pražském Divadle Archa. Koncert je bohužel beznadějně vyprodaný.

Skupina Einstürzende Neubauten (Hroutící se novostavby) postavila před více jak dvaceti lety hudbu na hlavu, odhodila melodie a nalezla kouzlo v destrukci. Vedle klasických rockových nástrojů hudebníci vzali do rukou i brusky, vrtačky nebo popelnice. Vytvořili rámusivou a hořlavou směs, agresivní a odcizenou.

Berlín a mytologie

Z lásky i nenávisti k Berlínu se nejvíce vyznali na soundtracku k filmu Berlin Babylon (2001), který mapoval ne vždy šťastnou architektonickou proměnu německé metropole. S padajícími domy a novými fasádami totiž něco mizí a Bargeld ví, co: vzpomínky, zážitky, opravdovost.

Starý i nový Berlín si skrz jejich hudbu můžete ohmatat a s tím také pocity člověka, který v tom na povrchu šedivém a hektickém městě žije a který ve snech uniká do vesmíru, řecké mytologie, Antarktidy nebo k volání po novodobé potopě - podobně jako Bargeld ve svých textech. Na novém albu ve zlostné písni Ein seltener Vogel se zpívá o čekání na ptáka, který má z bájné hory Ararat přinést v zobáku důležité poselství. Je jím nová píseň. A Bargeld v dramatickém finále křičí: "Leží na jazyku a hoří!" Hoří jako on.

Texty oplývají hloubku

Jeho texty by obstály i v knihovně se současnou německou poezií. Bargeld přirozeně klouže z němčiny do angličtiny, hraje zajímavý a zábavný pink-pong se slovy, významy a jejich odstíny. Prozrazuje tentokrát i něco víc o sobě, když ve strhující skladbě Selbstportrait mit Kater (Autoportrét s kocovinou) zpívá, že je oblečen v "nanejvýš křehký a k tomu ještě průhledný kostým z nervů."

Směs zvuků a nálad

Je dost dobře možné, že nejen Berlín, ale všechny neusínající metropole jsou skutečně oním utopickým nezastavitelným strojem, který pracuje bez dodávání energie, věčným motorem protkaným linkami letadel, hotelových chodeb a lidských osudů, strojem, o kterém Bargeld zpívá v titulní, takřka čtrnáctiminutové skladbě Perpetuum Mobile.

Skladba se kymácí, graduje a připomíná míchačku, do které přitékají nové (pa)zvuky a ty staré zase někudy mizí. I v tom chaosu Bargeld ale ví, co je podstatné: "Jsem na cestě od A do B kvůli lásce," zpívá.

Můžete si být jisti, že každá jejich píseň skončí úplně jinde, než začne, a celou desku tak provází neustálé napětí. Jejich skladby přitom nejsou vůbec nepřístupné. Skupina hraje industriální šanson, krásný, srdceryvný a stále plný nápadů.

Výběr článků

Načítám