Edgar Allan Poe fascinoval Kupku i Švankmajera

Zároveň působí i jako originální pozvánka do stálé expozice s názvem Umění dlouhého století. „Snažíme se ukázat, že devatenácté století není umělecky uzavřené období a že i dnes na tuto dobu umělci reagují,“ vysvětluje autor výstavy Otto M. Urban, proč Národní galerie nedávno vyčlenila ve čtvrtém poschodí vedle nově koncipované stálé expozice také prostor pro krátkodobé výstavy.

Ve čtvrtém patře prosvětleného funkcionalistického paláce se Urbanovi povedlo společně s kurátorkou výstavy Veronikou Hulíkovou vytvořit před vstupem do stálé expozice jakýsi magicky potemnělý kabinet, až přeplněný obrazy, kresbami a plastikami, ale také literárními ukázkami, od ilustrací po komiks.

U vstupu návštěvníkovi nad hlavou kráká mechanický havran od Krištofa Kintery, uvnitř se na něj šklebí Skarabeus s lidskou tváří. Rozloučí se s ním instalace Marka Thera, jejímž tématem se stala záhadná smrt umělce.

„Často se o Poeovi mluví jako o autoru hororových příběhů, ale v jeho díle je významná poetická, snová dimenze. Chceme ho ukázat také jako autora s vyvinutým smyslem pro humor, nadsázku, ironii a mystifikaci,“ říká Urban. Dodal, že Poe patří k osobnostem, které jsou na umělecké scéně přítomné stále a zájem o jeho tvorbu je skutečně kontinuální.

Už krátce po spisovatelově smrti v roce 1849 začaly být jeho texty překládány do francouzštiny a poté i dalších jazyků. První povídka v češtině vyšla už v roce 1853 v týdeníku Lumír, nicméně do výtvarného umění se jeho tvorba začala promítat až na sklonku století.

Zaujal například Edouarda Maneta nebo Odilona Redona. Pokud jde o české prostředí, první skutečně doloženou inspirací jsou práce z počátku dvacátého století, a to od Františka Kupky. Brzy potom si Poeova díla všiml i Josef Váchal, na české prostředí měl vazby i Alfred Kubin.

Zájem o něj trvá dodnes, a tak výstava představuje široké spektrum umělců. Z těch současných třeba Josefa Bolfa nebo příslušníky nejmladší generace Jana Vytisku či Marka Škubala. „V nedávné době výrazně inspiroval například i Františka Štorma nebo Jaroslava Rónu,“ upozorňuje Urban.

Poe je dnes vnímán jako zakladatel literárních žánrů a jeho hororová či detektivní povídka si získávala během dvacátého století stále větší oblibu, a to také díky kinematografii. „Pravděpodobně není mnoho autorů, jejichž dílo by bylo tak často zfilmováno, jako je to právě v případě Poea,“ podotýká Urban, jemuž se pro výstavu podařilo získat i dvě ukázky z filmů Jana Švankmajera. Kromě snímku Šílení z roku 2005 na motivy Švankmajerových povídek natočil oceňovaný český filmař už v osmdesátých letech i Zánik domu Usherů a Kyvadlo, jáma a naděje.

Na výstavě samozřejmě nechybějí ani tradiční ilustrace, i když ne všechna díla, která chtěli tvůrci výstavy ukázat, se podařilo získat, přesto jsou tu hlavní edice, které ovlivnily celé čtenářské generace. Poem se zabývali například Karel Souček, Karel Nepraš, Adolf Born či Jaroslav Róna. Výstava představuje i komiksovou sérii Jakuba Gajdošíka, jež je inspirována spisovatelovým životem.

Výstava byla otevřena 6. března krátce před vyhlášením nouzového stavu. Znovu je k vidění od 12. května, kdy byla bezpečnostní opatření kvůli pandemii koronaviru zmírněna, a to až do 22. listopadu.

Může se vám hodit na Firmy.cz: