Dylan, to byla láska na první poslech

Je to už dost starý nápad. V životě jsem zpíval řadu jeho písniček se svým textem. O jejich systematičtějším natáčení jsem přemýšlel od začátku devadesátých let. Poslední impulz přišel loni od Honzy Vyčítala. Volal mi, že ještě s Wabim Daňkem musíme natočit album písniček Boba Dylana. Nakonec deska dopadla tak, že na ní mají Vyčítal a Daněk po jedné písničce.

Musel jsem být schopen se v českém textu přiblížit originálu, vymyslet silný slogan a ještě se mi to muselo chtít zpívat. V textu mohl být výběr slov jiný, jiný mohl být i výběr situace, ale smysl původního Dylanova sdělení musel zůstat.

Většinou z originální verze, ale asi ve třech případech nás inspirovala verze koncertní. Přicházel jsem na zkoušky někdy i s dvěma nápady, ovšem vycházeli jsme z té verze, která mě víc jako posluchače zaujala.

Možná, že tento čin ospravedlní posluchači i kritici tím, že uznají, že jsem přiblížil některé Dylanovy písničky českým posluchačům. To je jediné, co mi k tomu dalo právo. Pokud to tak není, tak jsem spáchal zločin.

Nesetkal. Nesním o setkání se slavnými lidmi. Samozřejmě bych se s ním rád potkal a eventuálně se s ním i spřátelil. Neláká mě ale podat mu ruku a říct, že jsem Křesťan a aby mi podepsal fotku. Poznal jsem dva lidi, kteří byli Dylanovi nablízku. Prvním byl Charlie McCoy, který mu v prvním období vedl kapelu. Dalším byl Peter Rowan. Ten s ním sice nespolupracoval, nicméně byl ve studiu, když se natáčela deska Blonde On Blonde. Byl tam mimochodem jako uklízeč, ale vyprávěl spoustu zajímavých historek.

Pro mě to byla v patnácti letech láska na první poslech. Poslouchal jsem album Self Portrait a byl jsem nadšený. Když jsem později začal rozumět textům, okamžitě mě zaujala jeho poetika. Zajímá mě od muzikantské stránky po literární.