Článek
Na provedení v Rudolfinu se podíleli sólisté – Kateřina Kněžíková, Richard Samek a Svatopluk Sem, Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou a Česká filharmonie pod taktovkou Jakuba Hrůši.
Devadesátiminutové dílo, které bylo dokončeno rok po otevření pražského Národního divadla, nabízí hned několikeré srovnání. Předně této hororové látce, inspirované starší Bürgerovou Lenorou, se ve své hudební tvorbě věnovali tři velcí čeští autoři. Vedle Antonína Dvořáka jeho žák Vítězslava Novák a Bohuslav Martinů.
Zatímco Novák zdůrazňuje mrazivě strašidelnou atmosféru noci, Martinů se inspiruje neoklasickou jednoduchostí lidových obřadů a zvyků. Dvořák se však svou instrumentací, s barevnou sekcí dřevěných dechových nástrojů a traktováním vokálních partů nejvíce přimyká k literární předloze a poetice Erbenova díla, které je prostoupeno romantickou náladou hřbitovní poezie. Je přítomno i silné skladatelovo náboženské zanícení.
Pěvci excelovali
V interpretaci pak jde o starší provedení, v nichž se nabízí hudebně dramatická verva supraphonské nahrávky dirigenta Jaroslava Krombholce a televizní záznam, v němž excelovala mladá Gabriela Beňačková pod vzletnou taktovkou W. Sawallische.
Kněžíková zvládla svůj part výtečně, posluchače patrně nejvíce zaujala svou emotivně pojatou modlitbou k Panně Marii v závěru díla. Tenorista Richard Samek v roli mrtvého ženicha kouzlil svým sametovým hlasem a dokázal lehkým falzetem zvýraznit některé pasáže textu, v nichž se projevuje sarkasmus a podiv nad dívčinou naivitou.
Vypravěč barytonisty Svatopluka Sema dokonale vykreslil děsivé prostředí vesnického hřbitova s umrlčí komorou i oživlým nebožtíkem, včetně spásného kokrhání kohouta vyjádřeného u Dvořáka též instrumentačně. Skvělý výkon odvedl brněnský sbor, který umocnil vzrušenou dramatičnost mistrovského díla.