Článek
Večer otevřela Beethovena Klavírní sonáta č. 1 f moll, op. 2, č. 1, která poukazuje na skladatelovu mimořádnou tvůrčí zralost, třebaže v té době byl ještě žákem Josepha Haydna. Krajní věty mají revoluční bouřlivost, již se Guarrerovi dařilo navodit jen ve čtvrté části s označením Prestissimo. Úvod byl spíše váhavý a tóny jako by se slévaly dohromady v bohaté pedalizaci. V belcantově zpěvném Adagiu Guarrera skvěle vystavěl jednotlivé fráze, jež měly přirozený průběh a připomínaly lidský dech. Třetí menuet postrádal tanečnost a přesný rytmus nahrazovala rozevlátá agogika.
Velkým zpestřením koncertu bylo uvedení výběru sedmi částí z cyklu Musica Ricercata (Hudba hledající) Györgyho Ligetiho. V díle z počátku 50. let minulého století se ozývají náznaky Webernova multiserialismu, který byl východiskem pro poválečnou Novou hudbu (Neue Musik) darmstadské školy. Středověké husitské výjevy na stěnách Betlémské kaple skvěle korespondovaly s touto matematicko-hudební skládankou. Nebylo divu, že pianista hrál komplikované postupy z not.
Guarrera zahrál na Dvořákově Praze Beethovena, Liszta i Ligetiho
První část uzavřela skladba z Lisztova cyklu Léta putování nazvaná Venezia e Napoli, tedy Benátky a Neapol, završená efektní Tarantellou. Guarrerova úhozová paleta se odvíjí z nitkového pianissima a je obestřena mlžným impresionistickým oparem, kde však stěží rozeznáváme přesné kontury skladby. Interpretace postrádala lisztovskou romantickou virtuozitu s větší pianistickou razancí a zapojením většího muzikantského temperamentu.
V druhé části večera zazněly Musorgského Obrázky z výstavy. Pitoreskní barvitost díla Guarerrovi plně sedla. Večer uzavřel snivým přídavkem v podobě úvodní skladby ze Schumannova cyklu Dětské scény.
