Článek
Jejich provedení se chopilo jedno z nejlepších evropských těles, Orchestr Tonhalle Curych, který již čtvrtým rokem vede Paavo Järvi. Sólistkou byla mladá ruská violoncellistka Anastasia Kobekina, ozdobená vítězstvími v prestižních soutěžích.
Ke Dvořákovu cellovému koncertu přistupují s respektem i zkušení hráči. Ale ať už to bylo dáno svazujícím pocitem z vystoupení v sále nesoucím Dvořákovo jméno, anebo touhou předvést publiku neotřelou interpretaci ikonické skladby, mladá cellistka příliš nepřesvědčila.
Nevýrazný tón jako by chtěla přehlušit výbušností, až zbrklostí, i v pomalé druhé větě bylo možné rozpoznat určitý neklid. I když hrála technicky výborně a do závěru vtiskla silné emoce, zatím jí chybí schopnost strhnout publikum. To se projevilo i v dialogu s vynikajícím koncertním mistrem orchestru Andreasem Jankem, který sólový part ozdobil zářivým jasem.
Co bylo možné ze hry orchestru před přestávkou jen tušit, se naplno rozvinulo v Novosvětské symfonii. Důvěrně známá skladba ožila pod rukama Paava Järviho v nebývalý zážitek. Hráči následovali svého šéfdirigenta, známého náklonností k české hudbě, do všech zákoutí Dvořákova světa. Pohrávali si s každým taktem, s každou frází, jejich umění spočívá i v tom, jak pružně mění dynamickou škálu.
Vedle líbezných sól lesních rohů, hoboje, flétny či klarinetu jsme byli svědky zvukové smrště smyčců, které se vzápětí dokázaly ztišit do nejjemnějších poloh. Byla to jedna z nejzajímavějších interpretací této symfonie – hravá, radostná, taneční, líbezná, plná energie a omamného zvuku. Za vřelé přijetí se orchestr obecenstvu odměnil přídavkem Valse triste Jeana Sibelia s tak výraznými dynamickými kontrasty, jaké lze slyšet opravdu jen zřídka.
Tonhalle-Orchester Curych s Paavo Järvim vystoupí v rámci festivalového programu v Rudolfinu ještě v pátek 8. září, kdy přednese Symfonii č. 9 d moll Antona Brucknera a Beethovenův Klavírní koncert č. 3 c moll se sólistou Ivem Kahánkem.
(Autorka je spolupracovnice Dvořákovy Prahy)