Článek
Leningrad Cowboys mají pověst zábavného cirkusu, ale návštěvník znalý videozáznamů z jejich nejslavnějších vystoupení musel být po zážitku z Roxy trochu rozmrzelý. Na jednu stranu potěšily ironické metalové coververze popových absurdit typu What is Love? a nebo You´re My Heart You´re My Soul, na stranu druhou se nekonala žádná velká divoká show, netancoval se kozáček a neparodovala se sovětská hymna.
Jediná skutečně bláznivá věc, kterou kovbojové předvedli, bylo nasazení obrovských umělých genitálií tlustému zpěvákovi, po kterém se plazily dvě sličné děvy a křičely "Give It to Me Baby" v parodii na Offspring. Laciné vtípky typu "právě jsme se vrátili z Německa... buďte rádi, že máte v Praze tak hezké holky" padaly na úrodnou půdu hlavně u podnapilých či velmi nenáročných posluchačů a to bylo bohužel vše - nic skutečně odvážného už nepřišlo.
Pohled hudebního publicisty Alexe Švamberka:
Leningradští kovbojové si během let získali kultovní postavení, jak ale ukázal úterní koncert v Roxy, nebylo to kvůli hudbě, ale především zásluhou Kaurismäkiho filmů . Na scéně Roxy, bez podpory Alexandrovců, působili jako obskurní zábavová kapela, která produkuje těžkopádný bigbeat a nezbytné atributy v podobě natužených vlasů a stylových oblečků na tom nc nezměnily. Chyběla jiskra. Příkon k tvrdšímu rocku, jaký nabídlo poslední album, nebyl nejštastnější. Kovbojové nepůsobili jako vtipní parodisté, ale jako lokální coverband, jenž z průměru vybočuje jen počtem svých členů, kteří se na pódium stěží vešli.
Tento koncert Leningradské kovboje poněkud obnažil. Ukázalo se, že bez Alexandrovců a oddílu tanečníků v ruských lidových krojích to vlastně až taková legrace není. Udělat metal z Modern Talking je samozřejmě dobrý nápad, ale co chtěli kovbojové sdělit velmi mizernou coververzí klasiky Sweet Home Chicago nebo úplně obyčejně zahraným hitem Perfect Day Lou Reeda? Byla to parodie? Pak se nabízí otázka: proč?