Článek
Festival Colours of Balkan Brass v pražském kluby Roxy však skončil na půli cesty, během dvou dnů nabídl jen tři dechové kapely. Hlavní hvězda, jeden z nejlepších představitelů žánrů, srbský Boban i Marko Marković Orkestar, ale strhl. Slynul ohromující energií a nabídl i melodie známé z Kusturicových filmů. Hlavně však žánr dále rozvíjí, i když obsazení je takřka klasické.
Křídlovkáři si motivy předávali a pohrávali si s nimi. Buben udávající základní rytmus navíc doplnila bicí souprava, která zdůraznila rytmickou bohatost skladeb. Kapela posunula balkánskou hudbu tak, jako to udělaly ve třicátých letech swingové orchestry s tradičním jazzem.
Srbsko-francouzský Slonovski bal a zejména belgičtí Va Fan Fahre nabídli trochu jiný přístup a nepostupují směrem k rozsáhlejším, bohatěji strukturovaným formám. Oba využívají akordeon a snaží se o fúzi s dalšími žánry, jako je latinskoamerická hudba nebo indické zpěvy.
Trošku tím však svou hudbu rozmělnili, zvláště když místy pokleslo nasazení. I tak ale staví tuzemské dechovky do role outsiderů, kteří svými těžkopádně pojatými polkami a valčíky stěží zaujmou mladé publikum, byť i u balkánských kapel je slyšet typické um-ca um-ca.
Skladbám však nedominuje, překrývá je bohatá rytmika a fascinující sóla trubek. Celkem vtipný romský rapper Gipsy.cz byl jen příjemným, nikoli však nutným oživením festivalu.