Článek
Výsledek na debutovém albu New Found Power rozhodně nezklamal.. Skladby jsou tvrdé, nechybí jim důraz a sevřenost, protože Dimebag Darrell si je vědom, že sóla představují jen koření, zatímco hutný riff je základem. Damageplan se však přes důraz neutápí v extrémech, které mnohdy působí kontraproduktivně, i když Lachmanův hrdelní hlas rozhodně nehladí. Damageplane nekončí u prvoplánové "rubařiny", skladby mají propracovanou stavbu, riffy se mění a najde se místo i na krátké melodičtější pasáže, které dodají desce na plastičnosti.
Byť nelze skupině upřít nesporné kvality, do výjimečnosti má daleko. Odvádí slušné řemeslo, které milovníky thrashe potěší, ovšem žánr nijak neposouvá. Damageplan nejsou stylotvorná skupina, jen se jim dobře daří naplňovat už existující formuli postavenou na kombinaci panterovských odsekávaných pasáží s valivými riffy občas okořeněnými řezavým až industriálním zvukem občas nahrazujícím obligátní sólo.
To není málo, ovšem do historie se takto nezapíší, nebýt odkazu Pantery, mimo žánr by pozornost nevzbudili. Přesto jsou o třídu lepší než po rychlém úspěchu toužící představitelé nu-metalu vezoucí se jen na módních vlnách, kteří snadno opustí tvrdost kvůli líbivé melodii. Damageplan to udělali jen jednou, v Blink Of An Eye, což však desce spíše pomohlo, aby neupadla do stereotypu.
Damageplan: New Found Power
Warner Music, 61:16