Hlavní obsah

Duel slavných tenistů se natáčel i v Česku

Právo, Martin Horyna

Minulý týden začal torontský filmový festival, který navazuje na skončenou přehlídku v Benátkách. Pozornost publika se upírá nejen ke světovým premiérám očekávaných filmů, ale i k vrcholům aktuální evropské festivalové sezóny.

Foto: Reuters

Björna Borga ve filmu Borg/McEnroe ztvárnil Sverrir Gudnason, který přijel do Toronta osobně.

Článek

Během úvodního večera se nejdříve vzpomínalo, neboť 1. ledna 2017 zemřel spoluzakladatel festivalu, kanadský producent Bill Marshall. V roce 1976, kdy se konal první ročník, mohl jen stěží tušit, že návštěvnost vzroste z několika tisícovek diváků téměř stonásobně a že se z lokální přehlídky stane vůbec největší severoamerický filmový festival.

Festival festivalů, jak se mu říkalo, než se uchytila prozaická zkratka TIFF, se od počátku profiloval jako přehlídka nesoutěžní, čímž je dnes mezi akcemi srovnatelné velikosti naprostou raritou. Největší pozornost se upíná ke Gala uvedením, mezi nimiž letos nalezneme například historické drama Nejtemnější hodina (The Darkest Hour) Joea Wrighta, v němž se Gary Oldman chopil role Winstona Churchilla, či francouzskou komedii Dokud nás svatba nerozdělí (Le sens de la fête) tvůrčího dua Olivier Nakache a Eric Toledano, které proslulo komediálním dramatem Nedotknutelní.

Vyhraněnější autorské počiny jsou pak zařazovány do druhé prestižní sekce nazvané Zvláštní uvedení. Letos jde třeba o světové premiéry filmů Wima Wenderse (Submergence) či Sebastiana Lelia (Disobedience) stojící bok po boku úspěšným titulům z jarních a letních evropských festivalů, a to včetně vítězů Cannes a Benátek: Čtverce Rubena Ostlunda a The Shape of Water Guillerma del Tora.

Do Gala uvedení patří i švédsko-dánsko-finský film z tenisového prostředí Borg/McEnroe, jenž letošní TIFF slavnostně zahájil. Dánský režisér Janus Metz se ve svém celovečerním debutu vydal do tenisového prostředí a vypráví o rivalitě zkušeného švédského šampióna Björna Borga (Sverrir Gudnason) a talentovaného amerického mladíka Johna McEnroa (Shia LaBeouf), vrcholící jejich památným střetnutím ve wimbledonském finále roku 1980.

Značná zuvědavost

Borg/McEnroe dopředu vzbuzoval značnou zvědavost kvůli neokoukané tváři v režisérském křesle, ale i s ohledem na evropský původ filmu. „Věděl jsem, že musím nabídnout víc než životopis a víc než film o tenise. Musel jsem najít univerzální téma, které přesahuje oblast sportu. A to jsem při čtení scénáře našel: krásný příběh plný hluboce existenciálních otázek, který pojednává o dvou lidech vzájemně se burcujících k překonání sebe samých,“ přiblížil svou fascinaci námětem Metz.

Přijetí snímku kritikou je však prozatím spíše vlažné, neboť navzdory skvělému obsazení obou hlavních rolí, nesporným řemeslným kvalitám filmu i věrnému zachycení dramatického střetnutí na kurtu vystavěl Metz psychologickou rovinu vyprávění poněkud mechanicky.

Dvě české stopy

Rozpačité přijetí může tuzemského diváka mrzet o to více, že film byl z podstatné části natáčen na kurtech pražské Štvanice. Spolu s česko-slovenským dramatem Juraje Lehotského Nina, které mělo světovou premiéru na karlovarském festivalu a v Torontu je uváděno v sekci Současná světová kinematografie, tvoří jediné letošní české stopy na březích jezera Ontario.

Související témata:

Výběr článků

Načítám