Hlavní obsah

Duel konkrétno versus abstrakce

Kvartet umělců spojených věkem (narodili se v 80. letech), ale také výtvarným řemeslem, které získali studiem v ateliéru malíře Zdeňka Berana, se sešel na výstavě Endless Pools v pražském sídle Expo 58 Art. Výstava koncem června skončila.

Foto: Jan Šída, Právo

Zátiší s motýlem od Jana Mikulky

Článek

Jan Mikulka, Michal Ožibko, Zdeněk Trs a Vladimír Véla na rozdíl od svého mentora, který začínal v temných 50. letech, mohli roztáhnout svá křídla už ve svobodných polistopadových letech.

Právě na jejich dílech je velmi dobře patrné, že mohli neomezeně hledat vlastní estetická východiska a na nich si ověřovat, jakým způsobem lze dosahovat originálního (nebo aspoň zajímavého) výtvarného rukopisu. Pomyslně bychom celou expozici mohli mimo jiné chápat i jako jakýsi duel mezi konkrétním zobrazením světa a tím imateriálním, tedy abstraktním.

Michal Ožibko bývá spojován s hyperrealistickou malbou. Ovšem na této přehlídce prezentuje bytostně nefigurativní expresivní práce. Na jeho akrylech na plátně jsou markantní rozmáchlá gesta, kterými výtvarník kladl na plochu barevné vrstvy. Jako kdyby si chtěl odpočinout od striktního a disciplinovaného hyperrealistického přístupu k věci.

Tak jak to návštěvníci uvidí u Jana Mikulky. Tyto oleje jsou vytvořeny s takřka fotografickou precizností. Na čtyřech vystavených zátiších dominuje modrá barva evokující vysoké letní nebe. Seskupené předměty, mimo jiné motýl ve skleněném pouzdře, váza s květy sakury, případně svícen s bílou svíčkou, představují tiché symboly pozastaveného času.

Vladimír Véla rád pracuje s výrazným kontrastem barevných ploch. Jeho abstraktní vidění světa se omezuje na náznaky a latentní odkazy. Jednotlivé prvky se vpíjí do sebe, prolínají své imateriální tvary, díky čemuž se každému trochu vnímavém pozorovateli vzbouří imaginace.

Poslední ze čtyřky, Zdeněk Trs, si vystačil s bílou, jemně šedou a smetanovou barvou. Vytvořil dojem plastických předmětů vystupujících z plochy plátna do okolního prosvětleného prostoru. Prosklený prostor galerie je právě pro něj ideálním prostředím. Díky tomu tvary z jeho děl připomínají levitující kosmická tělesa.

Výstava ukázala dva přístupy k poznávání světa. První se opírá o jasná a daná vodítka. Ten druhý více zapojuje fantazii. Jejich vzájemný souboj však vyznívá, řečeno sportovní terminologií, remízou, protože obě metody mají své zastánce i odpůrce.

Související témata:
Endless Pools

Výběr článků

Načítám