Článek
Skulptury, vázy nebo busty zdobily zahrady a parky šlechtických sídel, jako byly pražské Vrtbovská zahrada, vila Port-heimka, usedlost Cibulka a okolí zámku Troja. Najednou před námi defilují sochy (mnohde i jejich fragmenty), které sice mají dny své velkolepé slávy jednou provždy sečteny, nicméně můžeme se s nimi setkat doslova tváří v tvář a představovat si, jak asi dříve vypadaly. Pórovitý materiál, ze kterého je sochař vytvořil, za ta léta leckde opadal a rozdrolil se. To jim však dává zvláštní patinu a punc výjimečnosti. Symbolizují totiž naši historii a my si na ni jejich prostřednictvím můžeme sáhnout.
Bohyně Afrodíté, kterou vytvořil známý sochař Matyáš Bernard Braun.
Terakotový imperátor, jehož busta kdysi vévodila zámeckému parku, vypadá, jako by prošel lítým bojem. Až tak hluboko do něj nemilosrdný čas vryl vrásky. Dívka s měsícem na závoji představující Noc však ani za ta léta neztratila svůj tajuplný půvab. A její kavalír Den ozdobený sluncem zase aristokratickou mužnost. Sochař Antonín Braun, synovec slavného Matyáše Bernarda Brauna, jim dokázal do tváří navěky vdechnout bolest i vášeň. Čínská kráska strážící vějířem svou cudnost, kterou zřejmě vytvořil Václav Prachner, se v jemném úklonu přibližuje k procházejícím návštěvníkům. Jako by je chtěla pozdravit a zároveň jim připomenout pomíjivost hmotné schránky.
To je možná to hlavní poselství, které výstava přináší. Když procházíme kolem jednotlivých exponátů, které kdysi představovaly chloubu, ukazovaly moc a symbolizovaly bohatství, napadne nás biblické „prach jsi a v prach se obrátíš“.