Držitel Thálie Martin Hilský: Překladatelé udržují Shakespeara mladého

Uměl byste si na začátku své překladatelské kariéry představit, že dostanete cenu od divadelníků?

Naprosto ne. Ceny od České akademie divadelníků si moc vážím, je od řady vynikajících osobností, nejen herců, ale i autorů a překladatelů, takže ji beru jako uznání a poctu.

Není to sice cena za herectví, ale vy jste svými popularizačními pořady mezi herce už zapadl. Cítíte to tak?

Rozhodně bych si netroufal říct, že jsem herec, i když moje veřejná vystoupení na jevišti někdy směřují k divadlu jednoho herce, ale s výkony skutečných herců se to nedá srovnat.

Už proto, že na scéně nejsem jenom jako aktér, ale i autor a většinou i režisér svých vystoupení, takže ta herecká složka tam není nejpodstatnější.

Při přebírání ceny jste její větší část poslal do Stratfordu nad Avonou Williamu Shakespearovi. Máte pocit, že mu patří?

Určitě. Mou první přeloženou hrou byly sice Kennedyho děti amerického dramatika Roberta Patricka a další Shafferův Amadeus, ale pak už jsem se díky Karlu Křížovi a posléze i dalším režisérům upsal Williamu Shakespearovi, a bylo to doslova osudové setkání.

Jednou z rolí překladatele je udržovat Shakespeara mladého pro každou novou generaci tvůrců i diváků. Dělali to tak překladatelé v každé době a já jsem se do tohoto spolku, který slouží Shakespearovi a činí ho stále mladým, ačkoli sami stárneme, nesmírně rád zařadil.

Jak se dnes večer mezi samými divadelníky cítíte?

Velice dobře. Uvědomil jsem si, že své přátele mám už spíše z té starší generace, že jsem se ocitl za polovinou své životní cesty, jak říká Dante. Mám pocit, že dnešní večer měl velkou sílu a důstojnost a občas i trochu legrace, což je moc dobře.

Jsem vděčný za všechna setkání s osobnostmi všech divadelníků, herců, režisérů i dalších profesí, která mi osud v životě nadělil.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadla a opery, Muzikálová představení