Článek
Do Ostravy totiž jezdí především skuteční příznivci hudby. Colours of Ostrava je festival, na němž se večer a v noci nepotulují výrazně opilí lidé, nýbrž většina z nich neúnavně obíhá jednotlivé scény a vstřebává vskutku různorodou hudební nabídku a další položky programu. Právě tato skutečnost je jednou z těch, které činí Colours of Ostrava v evropském měřítku kvalitním festivalem. Další je přirozeně samotný program.
Na rozdíl od středy už ve čtvrtek tolik nepršelo. Celý den byl sice zamračený, ale jediná větší přeháňka se dostavila až v podvečer a ta byla krátká a spíše osvěžující. Program festivalu se odehrával na dvaadvaceti scénách, diskutovalo se v rámci mezinárodního fóra Meltingpot a hrála se divadelní představení. Pořadatelé počet přítomných diváků již několik let nesdělují, nicméně podle odhadu mohlo být v industriálním areálu více než čtyřicet tisíc lidí.
Skvělý koncert jim nabídla islandská skupina Kaleo. Dávno byla pasována na jednu z nejzajímavějších, které se na festivalu letos představí, a očekávání naplnila. Její hudba těží z blues padesátých a šedesátých let. Zvuk celé kapely je zasazen rovněž do těch dob, navíc je patřičně syrový.
Vše zastřešuje emotivní projev zpěváka a kytaristy JJ Juliuse Sona, který v soundu skupiny zvýrazňuje přítomnost vlivu psychedelického rocku. Pravda, po nějakém čase zněli Kaleo trochu monotónně, kvalitu si ale udrželi od začátku do konce svého setu.
Norská zpěvačka Aurora to s fanoušky na Colours of Ostrava umí a oni ji za to milují. Již v minulosti se na festivalu představila a podruhé přijela, aby obhájila svůj delikátní alternativní pop, ve kterém jsou vlny melancholie i obrovské vnitřní energie.
Nad elektronikou taženou hudební složkou zněl hlas rodačky ze Stavangeru v plné nahotě a kráse, a místy to vypadalo, jako by zpívala cudná víla. Její výraz byl zkrátka neodolatelný, stejně jako Aurořino neustálé slovní ujišťování, že diváky na festivalu skutečně miluje.
Milým překvapením bylo vystoupení britského zpěváka Jacoba Bankse. Na pódiu působil suverénně, pevným a sytým hlasem zpíval soulové skladby s prvky rʼnʼb a popu a to všechno nesla na svých bedrech s evidentní lehkostí živá kapela podporovaná elektronickými vstupy.
Výrazní byli Nizozemci Kensington, kteří už mají v České republice dost příznivců na to, aby si je svým vyzrálým indie rockem přetáhli od prvních okamžiků koncertu na svou stranu. Jejich set byl tlumočen do znakové řeči, stejně jako například vystoupení zpěváka a rapera Gipsyho.cz s kapelou. Byl to zajímavý prvek, který se na festivalu objevil, navíc s „tlumočníky“, kteří při své práci stihli na pódiu ještě hravě tančit.
Noční vystoupení britského producenta Mura Masy bylo ryze taneční, prim při něm hrála vizuálně, pohybově i hlasově nadaná zpěvačka. Chvíli před ní se na Drive Stage rozloučil s diváky Janek Ledecký, který při svém vystoupení zazpíval nejslavnější písně své i kapely Žentour, jejímž je členem. Českou scénu odpoledne vzorně reprezentovali i Vojtěch Dyk a skupina B-Side Band, program pak nabídl ještě mnohé další lahůdky a zajímavosti.
V pátek 20. července bude na Colours of Ostrava pozornost fanoušků asi nejvíce zaměřena na koncerty zpěvaček Joss Stone, Jessie J či Marie Rottrové. Akce potrvá až do noci ze soboty na neděli.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: