Článek
Projekt Fimfára těží především ze dvou okolností. Werich byl báječný vyprávěč, který dovedl převyprávět pohádky několika světových tradic, až vznikly barvité lidské příběhy a málem mikrodramata. Většinu pohádkových příběhů stačil namluvit na desku, takže se uchovala dikce i - takříkajíc - vyprávěčská slina, s níž je dovedl mistrně oživit.
Původní Werichovo vyprávění, které občas doplní nějakým "hm" nebo krátkou vložkou Ota Jirák, nyní animátoři převádějí do světa loutkového filmu. Čtyři roky od prvního Fimfára došlo na další čtyři texty, do kin vstupují společně v pohádkovém filmu pod názvem Fimfárum 2. Snímek sice zavání pietním památníčkem, ale zůstává chytrým producentským tahem, který o víkendech ocení rodiny.
Jde o pokračování, které navazuje na úspěšný první film. Začíná příběhem Moře, strýčku, proč je slané? který je verzí pohádky Hrnečku, vař. Chudý Kouba dostane od Lucifera kouzelný mlýnek, který mele bohatství, ale sám pochopí, že člověk by toho neměl chtít moc, jinak dopadne jako chamtivý bratr Marek.
Režisér i výtvarník Jan Balej vypráví s komediální nadsázkou i smyslem pro karikaturu, jeho příběh připomíná pohádkový komiks, který používá nezvyklé moderní doplňky - televizi, traktor, ale i narážky na volby. Druhá, cudně lechtivá pohádka Tři sestry a prsten, kterou natočila Vlasta Pospíšilová, vypráví o třech ženských, jaké byste před sto lety potkali na trhu.
Propijí peníze, ovšem najdou prsten a vsadí se, že připadne té, která si ze svého muže nejvíce vystřelí. Pohádka o mazanosti a ženské komedii, na niž chlapi nalítnou, není, pravda, moc pro děti. Je poťouchlá, připomíná vesnickou povídačku o jednoduchých lidech, kteří mají své slabosti, sváří se, ale umějí se nakonec smířit, protože se dovedou sami sobě zasmát.
Film nejen pro děti
Filmař Aurel Klimt, který se vedle Pospíšilové podílel na prvním filmu, je zastoupen hořkou arabskou pohádkou Tři hrbáči z Damašku. Znetvoření, identičtí synové mečíře vzbuzují po jednom lítost, ale společně jen smích. Za pomoci výtvarníka Martina Velíška evokuje Klimt groteskní, snivé i hrozivé kouzlo exotického a vášnivého světa. Je zde místo pro hostiny, svůdnou vdovu i nabroušené dýky.
Smích přechází hned ve škleb, ovšem Klimtova česká interpretace pohádky z Tisíce a jedné noci je trochu zmatená a připomíná barvité leporelo. Nejvíce česky se jeví pohádka Paleček, k níž byla přizvána legenda animovaného filmu Břetislav Pojar.
Hrdinou je roztomilý synek, který se i přes svůj nízký vzrůst ve světě neztratí, neboť si v každé situaci poradí vlastním fištrónem. Pojarův příspěvek, k němuž si přizval jako výtvarníka Pavla Koutského, je asi nejvroucnější, vzbuzuje dojetí i nostalgii. Možná Pojar dostal stejně jako Pospíšilová příběh "na tělo", který je navíc zakódovaným obrazem češství. Fimfárum 2 tak není jenom pro děti. Krásné, drsné i naivní loutky ožívají ve Werichových příbězích pro dětskou fantazii. Dívat se na tenhle pěkný a roztomilý film je jako poslouchat starce, který vypráví o životě.
Fimfárum 2 (2006) Režie: Jan Balej, Vlasta Pospíšilová, Aurel Klimt a Břetislav Pojar, výtvarníci: Jan Balej, Petr Poš, Martin Velíšek a Pavel Koutský, hudba: Vladimír Merta, producenti: Martin Vandas a Aurel Klimt