Článek
Proč jste pro výstavu Sculpture Grande vytvořil právě slepeckou hůl?
Václavské náměstí je místem slabostí a zároveň síly našeho národa. Možná víc slabostí než síly, ale objevily se tam i pozitivní zlomové okamžiky Čechů. V ose Hůl pro nevidomé, svatý Václav a muzeum pro mě vzniká jakási podivná paralela k tomu, jak mohou být lidé manipulováni.
Nechtěl jsem však dělat lunaparkovou atrakci, hůl není ani příliš atraktivní, lacině nešokuje. Skoro na konci, ve výšce nad čtyři metry, je stříbrný text napsaný Braillovým písmem, na který samozřejmě žádný nevidomý nemůže dosáhnout a vidoucí ho nepřečte. Jsou tam ve čtyřech jazycích dva texty, které se vážou k samotnému dílu a k místu. Je to můj vzkaz Čechům. Ale neprozradím ho!
Proč se v Česku koná tak málo projektů, které pracují s konfrontací uměleckého díla a veřejného prostoru?
Je to dané strachem a neschopností magistrátů a úředníků na všech možných úrovních i zapšklostí, ale také zásadním nepochopením souvislostí v současném umění. Čest výjimkám! Ono se to nezdá, ale dotáhnout do Prahy šest významných světových umělců, jako se to tentokrát podařilo na Sculpture Grande, není jednoduché.
Každá plastika je hodně drahá a pojištění je složité. Navíc už v prvních hodinách po instalací byly dvě z těchto plastik lidmi zásadně poškozeny.
Ve vašich dílech lze sledovat politicko-sociální podtext. Jak vnímáte věčný boj estetické stránky - dokonalého řemesla - a konkrétního poselství?
Člověk s tím neustále bojuje. Současný umělec by se měl umět vyjadřovat k nepravostem a šílenostem, které se kolem dějí. Na druhou stranu nechci být jen agitkou, která by plakátově poukazovala na jevy, které se i v demokratické společnosti stávají. Je to svár uvnitř mé osoby. Nedělám prvoplánové umění, ani nechci dělat jen tu "estetickou krásu", která by byla obecně akceptovatelná, ale zároveň by byla pro mě planou, nic neříkající věcí. Tak se mlátím mezi těmito dvěma polohami.
Co vás za poslední dobu výrazně zasáhlo?
K zoufalství mě dohání, když jsem konfrontovaný s násilím, na které ze své pozice, v tomto klidném českém místě, nejsem schopen přes umělecké prostředky reagovat. I když se to často v mých dílech objevuje. V Česku mě silně dráždí politická bezohlednost a cynismus nejen na nejvyšších politických špičkách.
K tomu se nevydržím nevyjadřovat jen ve svých pracích, ale také jako občan. Jsem však skeptický, nic nemá příliš velký dopad, je to věčná sisyfovská práce. Není ale zbytí, pokud nechcete být jen člověk, který přežívá od rána do večera tím, že se nají, pracuje, má sex, rodinu, nebo jde do kina a nezajímá ho už nic jiného kolem...
Sculpture Grande, to je honda i bota s Venuší
Přehlídka současného umění, mezinárodní open air festival Sculpture Grande už popáté zaplaví až do 30. září centrum hlavního města. Po jeho stopách se tentokrát vydejte vedle Václavského náměstí více směrem na Staré Město. V "galerii pod širým nebem" je k vidění sedm zvučných uměleckých jmen, jejichž jednotlivá díla mají hodnotu miliónů korun. Britský interaktivní tvůrce Julian Opie vytvořil kovový model auta s názvem Představ si, že řídíš modrou hondu, Francouz Jean-Jacques Ory, zaměřující se na architekturu, do bílé lodičky velikosti XXL vsadil obrázek Botticelliho Venuše, rakouský sochař Erwin Wurm nainstaloval absurdní fontánu ve tvaru lidské nohy, Česko reprezentuje Jiří David se slepeckou holí. Za pozornost stojí i šest děl mladých talentovaných umělců na náměstí Republiky. V soutěži Generation Next "bojují" o hlavní cenu v hodnotě 5 tisíc eur například prasátko na skokanském můstku a futuristická asambláž z elektronického odpadu.