Článek
Inscenace využívající projekci v kupoli planetária spojuje kosmologické otázky s lidskými osudy. Objevují s v něm černé díry, kosmické částice i hvězdné systémy nebo urychlovač částic, ale také ztracený detektiv, kterého nikdo nehledá, či holčička, kterou unavuje mesiáš.
De Buyssera fascinoval prostor, kde se odehrává jeho nové představení: „Planetária jsou úchvatná, často zapomenutá a zanedbávaná divadla. Představení v planetáriích promlouvala o pozemských i nebeských problémech, nabízela kosmologické narativy pojednávající mimo jiné o postavení člověka, pokroku a technologií ve světě, který se závratnou rychlostí proměňoval. Diváci těchto představení, která z vědeckých objevů a technologií vytvářela spektakulární show, často popisovali prožitek intelektuálního a emocionálního stavu zvaného úžas. V planetáriích se modernita srovnávala s rozpory své doby.“
„Planetárium je jedno z mála míst, kde spolu fakta a fikce nejsou na nože, ale naopak se vzájemně podporují. V planetáriu se hledí na umělá nebesa, nebe na zemi vytvořené na vnitřní straně kopule. Tahle stará divadelní dispozice návštěvníka pobízí, aby si převyprávěl a přeformuloval svůj vztah ke kosmu, který je až skandálně skutečný. Způsob, jakým popisujeme souhvězdí, odráží naše materiální vztahy na zemi. Budujeme si příběhy a celé vnímání světa kolem naší vlastní perspektivy, ale v absolutním smyslu to pravda není,“ řekl De Buysser.
Hned ale doplnil: „Funguje to ale i naopak – taková je moc dávných mýtů a bajek: překreslením a převyprávěním svých kosmologických vztahů můžeme najít cestu k přeskupení svých materiálních poměrů,“
K významu planetárií dodal: Odehrává se v nich úžas, příběhy i věda zároveň, a proto není lepšího divadla pro důkladnou revizi našeho světonázoru. Bertolt Brecht mimochodem právě z toho důvodu považoval planetárium za vrcholné divadlo.“
I Tip Of Tongue je proto nejen magickou podívanou, ale také odráží rozpory a nebezpečí dneška: „Žijeme v době, která na pravdu neúnavně útočí, političtí lídři používají svoje vlastní média a za pravdu prohlašují to, co se jim nejvíc hodí do krámu. Pravdu je proto třeba ochraňovat. Nejlepší způsob, jak bránit pravdu, je osvětlit, zdůraznit její rámec, tedy právě tu zmíněnou perspektivu, v níž každé pravdivé tvrzení vzniká,“