Článek
Audioknížka vychází ve dnech, kdy se před pětasedmdesáti lety uzavřel příběh, který vešel do naší novodobé historie jako příběh svatobořických dětí. Na podzim roku 1942 bylo v pražském zámečku Jenerálka postupně internováno šestačtyřicet dětí ve věku od 2 do 16 let. Jejich rodiče byli příslušníky odboje, případně širšího okruhu osob zapojených do atentátu na Heydricha.
Aniž se to v dané době jejich potomci dozvěděli, byli postupně na přelomu let 1942–1943 popraveni v Mauthausenu. Děti byly posléze odvezeny do tábora ve Svatobořicích na Moravě a pak přes Kyjov do lágru nedaleko jihočeské Plané nad Lužnicí. Tam je na samém konci války osvobodili příslušníci domobrany a ukryli v hospodě v Turovci, aby je ochránili před prchajícími Němci zametajícími stopy.
Jitka Neradová, pedagožka a autorka historické literatury, vycházela ze vzpomínek jedné z účastnic, rodačky z Bystřice u Benešova Ireny Hešové, ale i z dalších vzpomínek a dokumentů.
Irena, v době zatčení čtrnáctiletá, je také vypravěčkou příběhu. Popisuje strach a nejistotu dětí, které netušily nic o své budoucnosti ani o osudu rodičů. Popisuje sžívání se s novým prostředím, ve kterém se starší, nicméně nezletilé dívky přirozeně staly náhradními matkami těch nejmenších.
Vyprávění Jitky Neradové není černobílé. I na opačném břehu nachází osoby s lidským přístupem, například kuchaře Kocoura na Jenerálce či velitele svatobořického tábora, který je dokonce charakterizován jako hodný člověk.
Audiokniha je rozhodně velmi důležité a silné svědectví o událostech, které nesmějí být zapomenuty. Je velmi dobře, že vychází v této době, kdy si mnohé z nich připomínáme.