Dračice Pink létala na lanech, na závěr se ponořila do mléka

„Byla jsem na ní už před dvěma lety, tenkrát jsem si absolutně vyřvala hlas,“ svěřuje se středoškolačka Eliška ve zhruba hodinové frontě, kde oddaně čekáme na vpuštění dovnitř. Spolu se svou sestřenicí se rozhodla, že Pink jednoduše musí vědět, a tak holky obíhaly Arenu tak dlouho, dokud nenarazily na překupníka se vstupenkami. Teď jen rozzářeně sledují přibližující se vchod.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Uvnitř je čeká velkolepá atmosféra, po předkapele Evermore se na tribunách zdvihají mexické vlny, které krouží kolem haly, dokud se nesetmí. Zpěvačka Pink vylétá zavěšena na lanech z mola a za ní vlaje snad pětimetrový rudý chvost. Jako principálka otevírá divákům svůj Funhouse - monstrózní zábavní dům plný světel a skluzavek - a zahajuje skladbou Just Like a Pill ze stejnojmenného alba.

Kolem ní metají svalnatí akrobati kozelce, nádherné ženy v pestrých kostýmech zdvíhají nohy a dostávají diváky do varu. Postupně odkládá jednotlivé části kostýmu a mění se v rozevlátou dračici, na neuvěřitelně vysokých rudých podpatcích řádí na pódiu, nohy obalené červeným latexem se blyští.

Při skladbě I Touch Myself uléhá zpěvačka na semišovou rudou pohovku, z níž se postupně vynořují mužské ruce, hladící její tělo oděné do černých krajek i na těch nejintimnějších místech. Za zvuku So What nabíhají na jeviště dívky ve spodním prádle a svádějí polštářovou bitvu, při níž ve vzduchu víří peří a mnozí muži přestávají mít zájem o hudební část programu. Erotické napětí by se dalo krájet, atmosféra se ale prudce mění a veškerá koncentrace se soustřeďuje na klavírní sólo.

Klidnější část koncertu zahajuje song Family Portrait a nechybí ani „angažovaná balada“ Dear Mr. President, doplněná projekcemi vysílajícími obrazy válečných hrůz. Především obrázky znetvořených dětí dojímají publikum až k slzám, po předcházející poloerotické show ale celkové „poselství“ vyznívá poněkud rozpačitě. Ne tak hudební projev zpěvačky, tomu proměna z lady velkého světa na holku v bílém tričku a počmáraných džínech vyloženě svědčí a Pink se španělskou kytarou v ruce vyhýbající se létajícím plyšákům působí najednou lidštěji a opravdově.

Její silný hlas nezaváhal a nabídl neuvěřitelné množství poloh od chrapláku po jemné tóny. Přes množství pohybu na scéně Pink nezná zadýchání, přesto nechala klidnější fáze koncertu vyniknout jejímu zpěvu daleko více než oslnivá show. Skvěle ji doplňovaly i na koncert podobného formátu možná překvapivé aranže. Zaznělo čelo i housle, skvělá sóla předvedl kytarista.

Dav si ale žádá zážitky, a tak se po chvíli odpočinku opět pouštíme do kolotoče barev, kostýmů, světel a akrobatických kousků. Tentokrát se do nich zapojuje i zpěvačka, létá na lanech vzduchem předvádí nefalšované cirkusácké vystoupení. Konečně se publikum dočká i proslulé Stupid Girl, při níž Pink s blonďatou parukou dlouhých vlasů, kabelkou přes ruku a mobilem u ucha paroduje současný trend krásné a úspěšné dívky. V typickém převleku zpěváka Fredyho Mercuryho zaznívá rovněž osobité pojetí hitu Bohemian Rhapsody z repertoáru Queen. Jakmile se v sále zhasne a diváci začínají tušit konec, ozývá se šílený řev a tribuny se chvějí dupotem.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Závěr je ale natolik velkolepý, že se nikdo neodvažuje dožadovat dalších přídavků. Akrobatky ve stříbřitých dresech se vznášení na girlandách barevných šátku a rozhazují leklé flitry, jako kousky jinovatky se roztékají a opět choulí zpět do bezpečí látky. K překvapení všech se i zpěvačka zamotává do šátku a stoupá vzhůru, aby předvedla, že strach z výšek ji rozhodně netrápí.

Na závěr se noří do bílé tekutiny připomínající mléko a vylétá opět do výšky, kde se roztáčí v piruety, zavěšuje se hlavou dolů a předvádí své dokonalé mokré tělo. Po aplausu se dav vzorně vydává k východu a dva muži rozebírající své zážitky mimoděk potvrzují mé myšlenky: „Ta musí být úplně hotová, člověče.“ To tedy musí, ale dokázala, že umí.