Článek
Leckterý herec si myslí, že umí zpívat, a neumí. Hugh Laurie naštěstí má značné hudební zkušenosti (prý hraje na piáno, kytaru, bicí, harmoniku a saxofón) a v padesáti už zkrátka není žádná vyplašená trubka. Blues cítí, ví, jak se má zpívat, a také na to má hlas.
Na vlastní skladby si asi netroufal, tak udělal to nejlogičtější, co mohl, coververze známých věcí z šuplíku blues, jazz a spirituál - Battle of Jericho, Saint James Infirmary, They're Red Hot, Six Cold Feet In The Ground nebo Police Dog Blues. Obdivuhodné je, jak se mu podařilo sestavit tak nadupanou kapelu. S Dr. Johnem, Tomem Jonesem, Irmou Thomas, producentem Joe Henrym a aranžérem Allenem Toussaintem to zní jako pravé New Orleans.
Let Them Talk se asi těžko stane zásadním albem v dějinách blues a kdo si bude chtít pořádně užít bluesový feeling, stejně si pustí nějakou starodávnou nahrávku od Raye Charlese, B.B. Kinga nebo Etty James. Ale to nevadí. Laurieho přínos spočívá v tom, že, stejně jako řada slavných osobností před ním, kvalitně zpopularizoval blues díky svému jménu. Odvedl dobrou práci v tom smyslu, že když už hraje se všemi těmi americkými esy, která by se asi normálně se seriálovým hercem nebavila, alespoň nezní jako diletant, který se tam přimotal ze Superstar.