Článek
Po světlé a pozapomínané éře Divadla Na okraj už desátou sezónu vévodí vaše jméno Divadlu Rokoko na Václavském náměstí. Spokojen, nebo nadále život v tvůrčím neklidu?
Vzhledem k tomu, že šéfuji nějaké to divadlo, nebo se u toho motám, už třicet tři let tak zažívám pocity pochopitelně spíše strašné. Ale třeba to ještě dalších deset sezón vydržím. Divadlo je droga, která ne vždycky škodí, a pořád vzrušuje. A když je hlediště plné diváků, to je pro mne prostě vždycky zadostiučinění. Dva roky stará "rokoková" inscenace Patrika Marbera Na dotek bude v sobotu uvedena ve veřejnoprávní televizi (ČT 2 ve 22.10).
Patří takové kontroverzní představení na obrazovku?
Ježíšmarjá, konečně se televize odvážila ne uvést něco nemravného, ale sáhnout opravdu do lidské duše a do jejích krásných, a někdy trochu přehnaných hlubin. Je to skoro obyčejný příběh o skoro obyčejném milostném čtyřúhelníku, který jde naplno proti vlastní samotě. Jsem opravdu po mnoha letech pyšný, že budu u této "osvětové" akce. Ale ona je to myslím i úžasně napsaná hra, hrozně aktuální v naší brutální době, v jejích konzumentských a politických mámeních a blábolech. Ke svému režijnímu přínosu jsem skeptický, inscenaci udělali čtyři herci: Lucie Vondráčková, Eva Salzmannová, Michal a Vladimír Dlouzí. Teprve podruhé, co jsem u divadla, jsem zažil takové herecké nasazení! Diváci se těch výkonů mohou dotknout v sobotu večer.
Prý jste pro FEBIO natočil zpověď Jiřiny Švorcové.
Ano, měl jsem tu čest. Bude to asi trochu kontroverzní, protože jak je v Česku zvykem, každý tam bude chtít slyšet to svoje od toho, jaká je hrdinka, až po to, že je zrádce národa - a že já vševědoucí český divák jsem hrdina bez bázně a hany. Bohužel formát 12 a půl minuty, který byl tak fantastický třeba na Feničovy Geny, je, aspoň si to myslím, na životní příběh Jiřiny Švorcové nedostatečný. Vysvětlit totiž její nezviklatelné trvání na vlastních ideálech není vůbec lehké. To se dá vycítit z nuancí no a na to ve 12 a půl minutě není čas. Ale zaplať pánbůh, že tato paní herečka, která byla zástupně snad jako jediná vybrána k potrestání za naši kolektivní vinu za komunismus (myslím tím, že jsme ji tak trochu brutálně odstavili od herectví), může aspoň v kostce říci, že leccos je jinak.