Hlavní obsah

Dostojevskij rozkročený mezi divadlem a filmem

Nebývá zvykem, aby se ve Stavovském divadle v Praze odehrávaly filmové premiéry. Divadelní film Idiot ale natočil soubor Činohry Národního divadla v Praze podle scénáře a v režii Daniela Špinara, a kromě Stavovského divadla bude od 17. března k vidění také v kinech.

Foto: Martin Špelda

Zleva Patrik Děrgel (Myškin), Lucie Juřičková (Ivolginová) a Jana Stryková (Varja) v divadelním filmu Idiot.

Článek

Od myšlenky na divadelní adaptaci Dostojevského románu uplynuly dva roky. Zkoušet se měla začít v březnu 2020 s premiérou v červnu, ale do její realizace vstoupila covidová opatření a uzavření divadel. Poté se premiéra odkládala ještě dvakrát. Nakonec se soubor rozhodl zúročit odvedenou práci divadelním filmem, který se neodehraje jen na jevišti, ale v celé budově Stavovského divadla. V pěti sekvencích nazvaných přípravy, vodka o páté, večírek, noční můra a setkání provede diváky zestručněnými příběhy knížete Myškina, Rogožina, Nastasji Filippovny a dalších postav Dostojevského románu.

Výsledek je rozkročený mezi divadelní inscenací a filmem a jeho přijetí závisí na tom, z jaké perspektivy ho divák bude posuzovat. Z filmařského hlediska moc neobstojí, statická kamera (Jakub Jelen) zabírá nejvíce tváře herců a k větší obrazivosti se odpoutá jen v prologu a závěru. Procházka chodbami, schodišti, výtahy, šatnami a dalšími prostory Stavovského divadla je víc informativní než metaforická, a to nejpoutavější se odehraje na jevišti.

Herectví kolísá mezi expresivitou divadelního projevu a detailními záběry tváří, především Patrika Děrgela v roli knížete Myškina a Terezy Vilišové coby Nastasji Filippovny, nicméně stále je to víc záznam divadelního představení než skutečné filmové uchopení Dostojevského. Na divadlo odkazují i groteskní kostýmy, paruky, zvolené výrazové prostředky a míra hereckého nasazení.

Jako digest z Dostojevského může divadelní film Idiot posloužit těm, kteří se s románem chtějí seznámit nenáročnou, hodinu a půl trvající formou. Jinak ho lze vnímat především v kontextu počinů z doby covidového omezení, jež divadelníky přinutilo hledat nové formy cesty k divákům.

Do filmové invence Amerikánky režiséra Viktora Tauše či dokumentární koláže Očitý svědek Jiřího Havelky má ale daleko. Jako záznam inscenace, která nemohla vzniknout, má hodnotu především v uchování hereckých výkonů většiny protagonistů.

Může se vám hodit na Seznamu:

Související témata:

Výběr článků

Načítám